Příběh se opakoval. V prvním díle si čerstvého šéfa rozvědky povolala na koberec vláda a škvírami mezi dveřmi unikaly zvěsti o tom, jak je Fiala rozhodnutý Mlejnkem ony dveře vyrazit. Nestalo se tak. Mlejnek vládu přesvědčil o tom, že ministr vnitra Vít Rakušan měl dobrou ruku, když ho instaloval do úřadu.

Druhý díl se odehrál na půdě sněmovního bezpečnostního výboru. Připraveny divoké otázky na tělo typu „copak jste nevěděl, co je Redl zač“ a podobně. Navíc se ukázalo, že tak docela není pravda to, čím měl Mlejnek Fialu a spol přesvědčit, že totiž poslal klíčového svědka na policii. Ukázalo se, že policie si pro klíčového svědka poslala sama. Nicméně co je podstatné je to, že druhé dějství dopadlo obdobně jako to první, Mlejnek grilování ustál.

Potvrzuje se dojem, že celá aféra Dozimetrem počínaje je cosi jako rej vodních vil na hladině lesního jezera, mnoho efektů, ale žádná hluboká stopa. Jenom ten stín nedůvěry se nedaří odbourat. Nebo snad to má být tak, že za každým kdo pochybuje pan Petr Mlejnek přijde osobně a bude do něho dvě hodiny hučet, až ho přesvědčí?