Protože naše odbory, tento relikt komunistického ROH, jsou spojeny se sociální demokracií takřka pupeční šňůrou, dá se na včerejší takzvanou generální stávku hledět jako na součást předvolební kampaně ČSSD a ne jako protest proti reformám. Copak naše vláda nějaké provedla? Kosmetické úpravy daní a třicetikorunový poplatek u lékaře, to jsou asi tak nejviditelnější změny prosazené ve sněmovně. A to mají být reformy? V podstatě nic jiného ani nepřipravuje, když ministr Julínek ty skutečně zásadní reformy odložil na neurčito. A že se v roce 2030 půjde o jeden, dva roky později do důchodu? Vždyť už dnes tvoří důchodci bezmála čtvrtinu obyvatelstva a někdo na ně vydělávat musí. Tak proti čemu vlastně odboráři protestují?

Boss ČMKOS a senátor za (světe div, se) sociální demokracii Štěch včera hrdě tvrdil, že stávky se zúčastnil milion pracujících. Po dřívějších zkušenostech s čísly hlášenými odboráři médiím se dalo směle předpokládat, že do stávky se zapojila sotva pětina, tedy nějakých dvě stě tisíc lidí, z toho řada pouze symbolicky. Protože ale sám Štěch později číslo upřesnil na 300 tisíc pracovníků, kteří skutečně přerušili práci, lze i náš odhad považovat za nadnesený. A jak probíhala stávka? V Praze odboráři na chvíli zatarasili balíky slámy jednu ulici, ozvaly se píšťaličky, některé úřady zavřely na hodinu vrata a taxikáři demonstrovali za zvýšení jízdného. Že hodinu nejezdily vlaky? No a co? Mnozí cestující se aspoň zaradovali, že do cíle dojeli nezvykle brzy...

Proč se tedy vlastně protestovalo? Jeden úředník prohlásil, že kdyby šlo o peníze, rád by se zapojil, ale do politicky motivované stávky ho nikdo nedostane – určitě nemluvil jen za sebe. Snad jediný jakžtakž pochopitelný důvod pro stávku se dal najít u lékařů ve fakultních nemocnicích. Tady chystá Topolánkova vláda - i přes premiérův slib - dost podstatnou změnu – jejich převod na akciové společnosti. Nic proti tomu, kdyby v tomto pytli nebylo ukryté velké šídlo - a nemusí jít jen o výnosná místa ve správních a dozorčích radách pro politiky a jejich nejrůznější přátele.

Existuje totiž podezření, že celý zákon se připravuje jako pláštík pro kšeft největší – pro prodej nemocnice na Karlově náměstí. Je rozložena v centru Prahy na mnohaakrovém pozemku, jehož cena se odhaduje na 150 – 200 tisíc korun za metr čtvereční. Budou-li ještě v době případného prodeje smět do věci mluvit památkáři, i jejich názor se dá obejít, obvodové zdi zůstanou, vnitřek se kompletně přestaví. Třeba na pětihvězdičkový hotel, jak je v kraji zvykem. Utržené miliardy pak spadnou do černé díry státního rozpočtu, namísto aby se za ně postavila nová, moderní nemocnice - a klidně na kraji města. Hlavně nesmíme podezřívat vysoké úředníky ani politiky, že by snad část peněz skončila v jejich kapsách – v našem naprosto transparentním, průhledném hospodářství nic takového přece možné není.

Přestože se tedy včera lékaři do stávky nijak houfně nezapojili, přinejmenším v případě fakultních nemocnic by se protest dal kvůli hrozbě vytunelování chápat jako oprávněný. Všichni ostatní stávkující jen sbírali politické body pro senátora Štěcha a jeho soudruhy. Ale ani oni si nijak zvlášť nepomohli, stávka to byla taková neslaná nemastná, nikoho nezabolela, jen pár politiků se mohlo ukázat v televizi.

Bylo to zkrátka takové generální odborářské upšouknutí.