Podivíte se, proč se zabývám takovou okrajovostí? Důvodů jsou hlavně dva. Je to zábavné, to je ten první. Generál Blaško a už vůbec ne SPD nejsou okrajovost.

Generál Blaško je chodící bizár české politiky. Kariérní komunistický lampasák, po převratu absolvent akademie Bundeswehru, enfant terrible SPD, za ni se stal europoslancem. Je to hvězda proputinovské scény, nechyběl na pódiu 3. září na Václaváku, prezidentský kandidát bez šance, ale s přístupem do médií.

Okamura je stále ještě také pokládán za bizár, nicméně nezapomeňme, že má čtyřikrát větší preference, než vládní strana KDU-ČSL. A pořád hrozí nebezpečí sci-fi verze finále prezidentských voleb, kdy proti sobě budou stát Babiš a Okamura – a my budeme stát před urnou.

O tom, že je Okamura podvodník a politický šmejd, mluví kde kdo, včetně jeho vlastního bratra, poslance parlamentu. Ti, co to vědí, to berou na vědomí jako součást svého názoru. Jenže odchod generála Blaška osloví lidi z opačného břehu, lidi, kteří se z těch či oněch důvodů zasloužili o to, že je SPD na třetím místě ANO a ODS. Třeba to některým otevře oči.

Není pravděpodobné, že jich bude mnoho. Vůdcovský princip má mnoho spojených prvků s principem slepoty. Kdyby gen. Blaškovi radil někdo šikovný, formuloval by svůj dopis jinak, a prohlédnuvších mohlo být víc. Takhle z něho čouhá uražená ješitnost a zklamané aspirace. Ale i v té podobě v jaké je, udělá radost tomu, kdo na vůdcovský princip a jednoduché recepty nevěří.