Ostatně nová vláda by v očích mnoha našich spoluobčanů nevypadala nijak špatně. Jejího předsednictví by se po Topolánkově demisi ujal nový předseda ODS Pavel Bém, jehož popularita abnormálně vzrostla zejména díky více než dvouměsíční nepřítomnosti, a tedy díky tomu, že kdo nic nedělá, nevyslouží si kritiku. Navíc se pan primátor poměrně důsledně snaží, aby jeho názor, je-li vůbec jaký, zněl vždy souhlasně s většinovým názorem aspoň ve straně, když ne rovnou u celé veřejnosti. Ostatně všimněme si, jak ochablo jeho úsilí v propagaci olympiády, která není v naší společnosti příliš kladně hodnocena, takže se naskýtá otázka, zda pan Bém před svým výletem do ciziny nenastolil toto téma spíš aby se vyhnul nepříjemným otázkám s cestou spojeným (například kdo mu na ni věnoval bezmála dva miliony, na což ani po návratu neodpověděl).

Po jeho boku by pochopitelně stál poslanec Tlustý, zhrzený svým až příliš krátkým působením v čele ministerstva financí, nyní tedy s vyhlídkou na totéž křeslo, tentokrát minimálně do konce volebního období. Že by musel ustoupit od svých nynějších reformních návrhů? Není nic snazšího než ospravedlnit takový kotrmelec nutností koaliční shody. Že ho nic podobného nenapadne dnes? Proč by napadalo, jestliže jeho cílem není reforma, ale rozbití současného vládního konsensu.

Pro další politiky z tábora Topolánkových stranických odpůrců by se ministerská křesla jistě taky našla a další by spokojeně obsadili lidé z ČSSD. Jiří Paroubek, Bémův kamarád z pražského magistrátu, by se skryl do ústraní, aby "vše zpovzdálí sledoval a v pravé chvíli se do toho vložil", jak říká Cimrmanův princ Drsoň. Jenže politika není divadlo, a tak si můžeme být jisti, že Paroubek by z úkrytu všechno spíš dirigoval než pozoroval, takže nepopulární kroky by padaly na hlavu Béma, zatímco ty pozitivní by díky mediální obratnosti připsal své důležité roli v rozhodovacím procesu. Naprosto nevhodné nápady koaličního kolegy a jeho party by ale v klidu válcoval spolu s komunisty a několika dalšími poslanci, přičemž by opět nenechal nikoho na pochybách, že za vše špatné můžou jeho modří kolegové.

Tento plán už nám pan Paroubek připravoval jednou, hned po volbách. Naštěstí byl Topolánek natolik rozumný (nebo do něj rozumnější kolegové dostatečně silně kopli), že Paroubka poslal s velkou koalicí do háje. Pokud by se do hry nechali vtáhnout lidovci (a nemusíme o tom moc pochybovat, budou rádi za každé vládní křeslo, protože taky může být navždy poslední), Paroubek by ze všeho vyšel s naprosto čistýma rukama, sociální demokracie by nesmírně posílila a po volbách by už nebyl problém sestavit rudorůžovou, v podstatě komunistickou vládu.

Kdo by po takovém manévru ostrouhal, by byla ODS. Jejím členům by zbyly oči pro pláč a strana by klesla k hranici volitelnosti. Možná by pan Tlustý měl v nejbližších dnech navštívit Pražský hrad, protože na rady svého bývalého předsedy přece jenom dá. A věřme, že Václav Klaus by si před Tlustým, který chce rozbít koalici, servítky nebral. Paroubek by sice Klausovi mohl slíbit znovuzvolení, ale ten by byl bláhový, kdyby jen na vteřinu uvěřil člověku, který se řídí toliko svou mocichtivostí a průzkumy veřejného mínění. Navíc těžko věřit, že by Klaus prezidentskému úřadu obětoval stranu, kterou vybudoval doslova z ničeho. Pan Tlustý by tedy měl svou uraženou ješitnost raději zkrotit a dobré nápady schovat do příštího roku, kdy snad Topolánkova vláda přistoupí k razantnějsím reformním krokům.