Nejdřív to vypadalo na listopadový sjezd strany, ale nově oznámil předseda komunistické strany Vojtěch Filip ochotu k rezignaci v pátek. Určitě se tak nestalo z hnutí mysli. Spíš je pravděpodobné, že ho k tomu přiměl tlak zevnitř strany, vyděšené katastrofálním výsledkem posledních voleb.

Otázka, co nastane dál, není nikterak okrajová. Filipovo vedení si bylo vědomo klesajícího významu strany a rozhodlo se udržet na výsluní veřejného zájmu okázalou podporou Babišovy menšinové vlády. Dosáhlo na páky moci a není sporu o tom, že se podařilo prosadit leccos z programu levicové, standardně demokratické strany, jíž se komunisté stali. Nálepka extremismu a „nesystémovosti“, natož pak protestu, je směšná. Provokují nostalgickou příchylností k vražednému režimu v Koreji a lepí se k Zemanovu vazalskému vztahu k Číně a Rusku, ale to je jediné nesystémové, co na nich vyčteme. Jsou to prostě sociální demokrati, kteří si chtějí koupit hlasy větším dílem, než to dělá skutečná sociální demokracie a faktická sociální demokracie, což je ANO.

Na tom byla jejich politika postavena a teď vedení čelí volebnímu debaklu. Demise je nabíledni. Co není nabíledni, je to, co bude dál.

Kdybychom se měli učit z historie, je třeba si vzpomenout na přelomový debakl Rudého dne v roce 1929, kdy extremistické křídlo strany využilo neúspěchu aktuálního vedení a nastoupila skvadra Klementa Gottwalda, zcela podřízená stalinskému diktátu. Filipova strana je v podobné situaci. Ocitla se na rozcestí: má být nadále standardní demokratickou stranou, prosazující i krajně levicové požadavky, anebo se vrátit k tradici zcela nesystémové, tehdejším slovníkem revoluční strany, usilující o rozvrat systému? Se všemi důsledky, především otevřeného střetu s režimem, který může být přitažlivý pro mladou generaci?

Obě cesty jsou otevřené. Jedno je ale velmi pravděpodobné, že bez Filipa a jeho blízkých strana nadále odepře podporu Babišově menšinové vládě. Jsme ve sféře spekulace, nevíme, co nastane v pátek, zda Filip skutečně padne, zda bude vyhlášen mimořádný sjezd. Jisté ale je, že Andrej Babiš musí být krajně nervózní z dalších událostí a že možná ta podpora blbosti jménem kanál Odra – Dunaj je akt podřízenosti dětinskému prezidentovi toužícímu o zásek do dějin, na jehož ústavou posvěcené libovůli záleží, jak bude vypadat příští vláda. Stát se může cokoli. Andrej Babiš se stále více ocitá v roli kůlu v plotě a může se snadno stát, že plot spadne, když komunisté cuknou.