Fialovy dvě možnosti
V první půlce volebního období bývala Fialova vláda chválena za to, jak pěkně drží pohromadě. Vysvětlení bylo jasné od samého vzniku vlády o pěti koaličních členech: její program byl Antibabiš, s Babišem stála a padala, Babiš chodil okolo s peškem a v sevření strachu houfec dobře držel.
Po půl roce je soudržnost pryč. Možná taky s pohledem na preference je třeba se uchýlit k zásadě „zachraň se kdo můžeš‟. Lidovci se v příštích volbách dostanou do parlamentu jen ve Fialově batohu a také ROP 09 má nosní dírky v úrovni hladiny. Slovo leadership neboli schopnost vésti (slovo „vůdce‟ má u nás pořád ještě nepříjemné konotace) bývá užíváno v sousedství slova nedostatek. Najednou je plno vůdců nižší kategorie, o to agilnějších. Vít Rakušan nasadil politiku „bez kompromisů‟, aby prosadil STAN jako silnou neuhýbavou formaci. A jde to ráz na ráz, Rakušan roztroubí úmysl vykoupit soukromý podíl ČEZu a týden na to ministr Dvořák (ano, STAN má ministra pro evropské záležitosti) jmenuje Petra Zahradníka zmocněncem pro otázky eura. Zmocněnec je někdo, kdo je zmocněn a v otázkách eura by měl tedy být zmocněn minimálně vládou. Petr Fiala se o novém postu dozvěděl z Twitteru, ministr Dvořák ho do toho namočil bez předchozího varování. Zásada „řekl jsi mu to?‟ se zřejmě stala součástí stanařské strategie. Premiér Fiala dvě možnosti, buď si to dá líbit nebo si to nedá líbit. Kéž by to mohlo dopadnout jako vždycky, řešením „někde mezi tím‟ a rozhodne to Ústavní soud!
