O co vždycky jde každé vládní sestavě v předvolební kampani? To není otázka pro maturitu atomové vědy. Odpověď je velmi prostá. Je třeba přesvědčit voliče, aby volili to, co mají. S popularitou kolem dvaceti procent se ale díra do světa dělat nedá. Snížení rozpočtového deficitu pod 3 % HDP, zvládnutí inflace z 16 % na pod 3 %, podpora Ukrajině či investice do infrastruktury jsou sice nesporné úspěchy, ale pro nezainteresovaného voliče jaksi zapadlé mimo horizont zájmu.

Je tedy třeba přesvědčovat voliče, že kdyby sáhl jinam, nastalo by cosi mnohem horšího než má dnes. Taková strategie se od vládní sestavy čekala. Fialův rozjezd kampaně před pražským Masarykovým nádražím to potvrdil. „Nechceme v říjnu vstoupit do špatného vlaku, který jede směrem, který se nám hodně nevyplatí,“ řekla v úvodní show Markéta Adamová Pekarová, jedna z tváří kampaně.

Ono na tom je něco pravdy. Pravděpodobnou alternativou je totiž Babišovo ANO… plus cosi, co připomíná spíše spolek komediantů než seriózní partnery pro vládnutí v kritické době. Ta opravdu kritická je. Překreslují se světové siločáry, Evropa zřetelně upadá, protože se její vedoucí mocnosti zmítají v politické nejistotě. Nicméně takto bude uvažovat ten volič, který je schopen ocenit, že se rozpočtový deficit snížil pod 3 % HDP. Ale i volič tohoto typu nemusí být zcela přesvědčený, že vláda Andreje Babiše bude začátek nástupu ke gubernii.

Kampaň se jistě bude korigovat s ohledem na odezvu. Jakou kampaň bude mít Babiš? Zatím jede tezi, že je Česko zhroucený stát, jeho obyvatelstvo zbídačelé a nepříčetná vláda vleče zemi do války. Stejnou melodii ale pějí dezoláti, jako je STAČILO! S přidruženou smečkou. Přitom každý vidí, že země zhroucená není a s tou válkou je to spíš komické než vážné, protože nemáme žádné vojáky ani zbraně, co by si tedy s námi v té válce počali?

Může z toho vyplynout předvolební střetnutí dutých hesel, kampaň hysterizující a dramatizující. Pak by ale bylo nejlíp si vzít špunty do uší, volby hodit za hlavu a věnovat se užitečnějším činnostem.

Snad se dočkáme jiných přístupů. Bez nesmyslného vzájemného osočování, s nabídkou konkrétních cílů a věrohodných konceptů.

Od toho jsme ale hodně daleko.