Do Rusy obléhaného Kyjeva se vypravil náš premiér Petr Fiala na misi společnou s polským premiérem Mateuszem Morawieckim a slovinským (neplést se slovenským, ten sedí doma) premiérem Janezem Janšou. Morawieckého doprovází vicepremiér Jaroslaw Kaczynski. 

Odjeli vlakem, detaily neznáme a nechceme znát (zaznamenal jsem odpoledne nepochopitelně pitomou kritiku, že by Fiala měl informovat veřejnost, kde zrovna je). Je to nepochybně zásadní akt vyjádření solidarity, podmíněný velkou osobní odvahou. Směšná je představa, že by tam jel Andrej Babiš, kdyby vyhrál volby a byl premiérem.

Politici jedou na Ukrajinu „po konzultacích s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem a předsedkyní EK Ursulou von den Leyen“. Hlavně aby si snad Putin nemyslel, že je to oficiální delegace Evropské rady nebo Evropské komise! Politicky pozoruhodné je složení. Petr Fiala je předseda ODS, strany která opravdu není eurohujerská. Janša, Morawiecki a hlavně Kaczynski jsou v Bruselu zapsáni do seznamu těch největších padouchů a nepřátel puncovaných a úředně definovaných evropských hodnot. Tak hlavně aby si někdo nemyslel, že jedou reprezentovat Evropu, oni tam jedou na soukromý výlet – to je výsledek signálů vysílaných z Bruselu. Zaznívají odtud rozpačité projevy sympatií k odvaze, výrazná podpora určitě ne.

Ten čtyřiadvacátý únor opravdu obrátil historii naruby. Vyvstal tu nepřítel, který vyhlásil jako program obnovu poměrů z dob studené války. Podívejme se na to bez emocí.

Vadila snad Západu studená válka? Od potenciálního agresora stínila západní Evropu železná opona. Mohla se cítit bezpečně pod ochranou americké jaderné hrozby – regionální konflikt nepřicházel v úvahu, sovětské politbyro se chovalo někdy divoce, ale nakonec vždycky racionálně (soudruzi hlasovali o rozhodnutích). Zažila dobu nebývalého rozkvětu, chudobné země typu jižnější části Itálie nebo Španělska si zvykly na přepych. Nikdy v dějinách nebylo západní Evropě tak dobře jako za studené války.

Jakpak asi by se dívala na obnovu železné opony?

Jistě by to prožívala méně existenciálně než východní část Evropy, na kterou si Putin otevřeně dělá nárok. Možná dokonce by cítila určitou úlevu. S východní Evropou jsou ustavičné potíže. Poláci věří v pánaboha a chtějí vyházet komunistické spolupachatele výjimečného stavu z justice. Maďaři nechtějí, aby transsexuální bojůvky chodily po školách a agitovaly tam za změnu pohlaví. Ten Janša se kamarádí Orbánem, takže je jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou. Kdyby se o tyhle země postaral Putin a vzal je pod kuratelu, byl by zase pokoj a Západ, vyhřívaný ruským plynem, by mohl zachraňovat klima na planetě Země a v klidu dál budovat skvělý multikulturní polysexuální svět.

Toto je vize chmurná, bohužel ale reálnější než vize opačná, tedy vize Západu schopného pevného odporu proti ruské expanzi. Německo že prý bude zbrojit. Zlatý voči, jak se říká. Pár hodin koketovalo s myšlenkou, že nezavře zbylé tři atomové elektrárny a už je zase ticho po pěšině. Plyn teče jedním směrem dál a prachy putují směrem opačným, válka neválka. Jestli tedy někde bude pásmo odporu proti ruské rozpínavosti, bude to centrální Evropa. Především Polsko, stačí se podívat na mapu. Kdo jiný? Slovensko neví. Maďarsko doufá, že to nějak vychytračí, Uhry se dohodly s Habsburky a pak s Hitlerem a nakonec s komunismem, i když kolem toho bylo vždycky plno povyku. Takže si Maďaři nakonec pásnou i s Putinem. Srbsko na Balkáně s Putinem otevřeně kolaboruje, takže ten proskribovaný Janša coby maršál Twitto, jak mu kvůli trumpovské zálibě v Twitteru říkají, bude nakonec důležitá součást protiputinovského spolku.

Když se na to takto podíváme, to složení výpravy odvážných politiků má svůj smysl.

Nic si nenamlouvejme, možná nejsme první na ráně, ale druzí určitě. Potřebujeme tedy v čele lidi s odvahou a Petr Fiala ji právě v těchto hodinách před očima zbabělé Evropy projevuje. Přejme jemu a jeho druhům šťastný návrat a buďme rádi, že máme premiéra, který konečně má gule v kalhotách a ne v kecech.

Dodatek ze středy dopoledne

Málokdy se stává, že mi události dávají zapravdu tak rychle: prapor progresivismu jako první zvedla slovenská diplomatka Magda Vašáryová a pozastavila se nad smyslem cesty tří premiérů do Kyjeva. Další výlevy tohoto typu se dají čekat.  Majitelům evropské pravdy je zjevně celý ten čin proti mysli. Bude dlouho trvat, než i těmto lidem dojde, jak se chod dějin změnil 24. února. Dá se předpokládat, že s ruským imperialismem bude – v horším, avšak bohužel nikoli nepravděpodobném případě – bojovat Polsko pod vedením Mazowieckého a Kaczynského spíš než Francie Emmanuela Macrona. Polsko se nikdy nevzdává, Francie ano.