Po studené americké sprše v Mnichově svolal Emmanuel Macron narychlo „neformální schůzku‟ do Paříže. Ze zemí ohrožených ruským požadavkem revize výsledků Studené války bylo pozváno jenom Polsko, o zájmy vrcholně ohroženého Pobaltí se mělo v Paříži zasazovat Dánsko (v souvislosti s Grónskem se mluvilo s despektem o jeho armádě: při pěti milionech obyvatel má 19 tisíc vojáků a zachovalo brannou povinnost, Česko má dvakrát víc obyvatel, ale 26 tisíc vojáků). Česko pozváno tedy nebylo a Petr Fiala vzkázal, že taková schůzka nic nevyřeší a že Evropě vážnost vrátí jen konkrétní činy – například revize Green Dealu, posílení konkurenceschopnosti a důslednější přístup k nelegální migraci, cituji oficiální sdělení.

Kde je řešení? Co se stane, až utichnou na Ukrajině zbraně?

Ještě neutichly a už se mluví o druhém Mnichovu, protože se to neobejde bez územních zisků Ruska. Nebude to ale Mnichov, ale realita. Zde si dovolím znovu připomenout svůj text ze začátku dubna 2022 Jak dopadne válka na Ukrajině, který končí slovy možná si v roce 2025 řekneme, jestli jsem měl na apríla v roce dvacet dva pravdu nebo neměl. No, zřejmě měl. Psal jsem, že to bude krvavá hranice, že se dohodne nějaké příměří na linii dotyku, která bude výsledkem bojového střetu. Asi to bude někde na hranicích Doněcka a Luhanska a patrně to zahrne přímořské oblasti, předvídal jsem a opravdu to na to vypadá. Co bude potom? Život půjde dál. Pokud na kontinentu zbyl ještě záblesk rozumu, bude nutno postavit na nohy ozbrojené síly na stavy, jaké byly za Studené války. Tento požadavek koliduje s Green Dealem a dalším balíkem nesmyslů na GD přilepeným. Buď jedno nebo druhé. Vojác*i osmého pohlaví v elektrických tancích kontinent neuhájí.

Je tu ale háček.

Ta Západní Evropa se Ruskem ohrožena necítí. Za té původní Studené války to bylo jinak, vždyť jenom československá armáda měla proti Západu dvě stě tisíc mužů a Rusové měli obsazenou třetinu Německa. Putin jasně řekl, že chce nás a ne je. Lze mu věřit, protože si na tak velké sousto netroufá. Tady už vladařil a má tu silnou pátou kolonu.

Chrání nás „paragraf pět‟ podle smluvních ujednání NATO?

Spoléhání na „paragraf pět‟ je spoléhání na to, že Američané potřetí pošlou umírat svoje vojáky, až neschopná, líná a zbabělá Evropa prosere, co se dalo.

V reálu by je neposlal ani Biden, respektive Harrisová, kdyby po něm nastoupila a jistě to neudělá Trump, nenamlouvejme si něco, co není pravda.

Snad se o tom na jinak zbytečné schůzce v Paříži mluvilo. Evropská unie degenerovala do podoby prázdné skořápky čehosi, co neexistuje. Jednotlivé státy si jedou svoje a nechávají její pseudovládu jménem Komise bojovat o počasí v roce 2050 zákazem brček a elektricky poháněnými krbovými komíny. Američané teď jasně řekli, že obranný mamahotel skončil a že se všichni musí začít starat o sebe.

Jistě to budou dělat Poláci a Pobaltští. Dělají to už teď. Západní země nesignalizují, že by měly ochotu a potřebu obnovit svoje ozbrojené síly. Pokud to vůbec technicky jde, po tak strašném rozvratu, jaký postihl například bundeswehr.

Co s námi? Čeká nás zřejmě vláda Andreje Babiše, Slováka s českou vlajkou na klopě, nekoncepčního oportunisty, schopného v prezidentské kampani prohlásit, že by nepomohl Polsku, kdyby bylo napadeno. Ale třeba to bude jinak a spojí se s Poláky a pomůže upevnit bezpečnostní vazby. Česko–polské spojenectví by dávalo smysl v mnoha ohledech, nejen v obraně.

Svět je v pohybu, jsou tu nové hrozby ale také příležitosti. Vazba na Polsko je určitě jedna z nich a jeví se docela schůdná. Bylo by dobré to aspoň zkusit.