Pro Babiše je to bezpochyby vítězství. Zákon o evidenci tržeb se podařilo protlačit schvalovací procedurou a je pravděpodobné, že projde Senátem, a je jisté, že ho pak podepíše prezident. Nepodařilo se mu ale přesvědčivě argumentovat, že evidence zamezí daňovým únikům a přinese 18 miliard ročně státní kase. Do sféry pohádek je možno odkázat jeho dovozování, že v důsledku toho všeho bude možno uvažovat o snížení daní.

Byli jsme svědky dalšího vítězství navzdory zásadnímu odporu opozice. To už tu bylo – takto byly protlačeny církevní restituce, které dávají odškodnění i církvím, které v roce 1948 neexistovaly, takto byla prosazena spoluúčast ve zdravotnictví a nikdo nevysvětlil občanům, že je to v jejich prospěch. V obou těchto případech následná vládní garnitura byla dokonce povinna násilně protlačený zákon zrušit. Zrušení daňové reformy v uvozovkách jenom definitivně podlomilo důvěru v serióznost tohoto státu. Zrušení poplatků přivedlo zdravotnictví do tíživé finanční situace a povzbudilo obnovení neproduktivního marodérství.

Není poprvé, kdy nějaké ekonomické rozhodnutí je podpořeno slibem k zlepšení. Kurzovní operace národní banky měly vést ke zvýšení exportu a snížení nezaměstnanosti – a ejhle, zvýšil se export a snížila se nezaměstnanost. Oponenti hovoří, že je to shoda, nikoli důsledek. Dobrá, ale export se zvýšil a nezaměstnanost se snížila.

Babiš si ale vytkl specifičtější cíl – osmnáct miliard na vzestupu výměry daní. To je měřitelná meta. A bude sledovatelná. Ono takoví vyboxovatelné vítězství může být Pyrrhovo. Opoziční poslanci opravdu nejsou sami, kdo je přesvědčen, že nové opatření je víc než nechutná samoúčelná úřednická buzerace.

Zaujalo mě

Francouzi změnili ústavu, aby mohli snadněji vyhánět ze země teroristy a snadněji vyhlašovat výjimečný stav. Ostatně, ten dosud trvá, přičemž se nezdá, že by polevily důvody, jež vedly k jeho vyhlášení.

Ona ta kritizovaná slabost Evropy neznamená, že by chyběly prostředky. Ta znamená, že státní stroj sám sebe omezil v prosazování řádu v zemi. Bohužel, zpáteční jízdenka na let z Marsu na Zemi se platí krví. A není to permanentka, ta krev zase poteče, nedělejme si iluze, že ne. Cesta z Marsu na Zem je ještě daleká, u nás naštěstí podstatně menší než v Paříži nebo Berlíně.