Euro ano nebo ne
Premiér Petr Nečas v Bruselu prohlásil, že by o vstupu do eurozóny mělo rozhodnout referendum. Je to nápad, který rozhodně stojí za úvahu. Referendum rozhodovalo o vstupu do Unie. Lidé byli pro a členy Unie jsme a bezpochyby by to pro nás mělo neblahé ekonomické důsledky, kdybychom byli mimo. Se vstupem jsme souhlasili s přijetím eura v budoucnosti.
Nečasova slova o tom, že se situace změnila v tom smyslu, že místo monetární unie má Evropa unii dluhovou a transferovou však zavání českým chytráctvím. Nečas očividně sází na to, že lidé by s velkou pravděpodobností přijetí eura odmítli. Žijeme v době, kdy je straka namalovaná na každé vrbě a kouknete do kouta a vyletí na vás strašák. Příklad Slovenska, které si vstup do eurozóny tvrdě vybojovalo a teď aby si půjčovalo, aby mohlo pomoci zamáznout dluhy sociálně silného, leč málo pracujícího Řecka, ten příklad rozhodně nenabádá k následování.
Nicméně referendum by bylo zcela jistě založeno na emoci a ne na racionální úvaze. O cestě ven se přou a nemohou se shodnout laureáti Nobelovy ceny za ekonomii a teď bychom o tak vysoce odborné věci měli rozhodnout my, laikové?
Václav Klaus se nebojí otevřeně proti euru vystupovat a jeho argumenty jsou závažné a odborně podložené. Petr Nečas se bojí proti bruselskému větru vykročit a chce se schovat za referendum. Je to lišácký tah, protože referendum je politicky korektní trik. Navíc by otázka mohla být – jak to má v referendech fungovat – být jednoznačná, euro ano nebo ne. Ale i kdyby nakrásně mělo referendum být, i pak by se političtí předáci ne měli, ale museli jasně vyjádřit, zda euro ano nebo ne. To je jejich práce a jejich odpovědnost.
Ale ony ty události jdou kupředu tak rychle, že možná ani nebude čas na pštrosí strkání hlavy do písku.
