V novoročním projevu připomněl prezident Pavel otevřenou otázku eura. Doslova řekl: Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností. Byl to nejdiskutovanější bod jeho projevu. Co je ironické? Odpůrci mu vyčítají, že je provládní. Andrej Babiš dokonce obhajuje svoji tezi o „nové totalitě‟ poukazem na to, že spolu souzní většina v poslanecké sněmovně, senátu a na stejnou notu hraje i prezident. Ironie je v tom, že vláda nemá přijetí eura v programu, jak na to upozornil premiér Petr Fiala na středeční tiskové konferenci. Přijetí eura tedy není na pořadu dne.

Pokud půjde všechno dobře, Česko by mělo v letošním roce splnit kritérium při přijetí eura deficitu veřejných rozpočtů pod 3 procenta DPH a technicky vzato, zahájení procesu by nemělo mnoho bránit. Podle Eurobarometru je ale jenom 54 procent českých občanů proti přijetí eura, pro vstup do eurozóny je 44 procent. Vláda pevně usazená v kramflecích by mohla přijetí prosadit, což ovšem není případ vlády Petra Fialy. Těší se, nebo spíš se netěší prachmizerné podpoře a opravdu by si nepomohla, kdyby si pod zadkem odpálila jednu petardu navíc. Stačí, když ji vládě podstrčil prezident Pavel – a opakuji, je komické, že slízl výtku, že vládě podkuřuje.

Stoupenci i protivníci vstupu do eurozóny zdůrazňují, že jde spíš o politické než ekonomické rozhodnutí. Ano, je to politikum. K přijetí eura – bez určeného termínu – se Česko zavázalo už při vstupu a občané to všechno sakumpikum odklepli referendem. V referendu v červnu 2003 se 77 procent občanů vyjádřilo pro vstup, proti bylo 23 procent. Jenže účast byla 42 procentní. Unie v roce 2003 přitom měla jako program „Lisabonskou strategii‟ s cílem se stát „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa‟. Dnes na to můžeme pohlížet jen s trpkým úsměvem z ruin někdejší evropské slávy. Evropa s vyhaslým průmyslem nedokáže ani poslat dost zbraní Ukrajině, která ji krvavě hájí před tlakem ruských hord, protože si je znemožnila efektivně vyrábět. Bláznivý projekt „Zeleného údělu‟ se stal jejím hlavním zájmem a zničil energetiku. Jako odpověď na invazi hladových zájemců o sociální podporu šacuje Evropa svým občanům auta na dálnici. Zásadní strategická rozhodnutí se ukázala být chybná a lidé, kteří je udělali, se tváří, že je všechno v pořádku.

Kdo by se za takové situace divil mizivé podpoře přijetí společné měny? Ano, prezident má pravdu, že společná měna je logické řešení pro otevřenou ekonomiku uprostřed společenství. Logické to je. Ale copak se Evropská unie Zeleného údělu řídí logikou?