Jistě, někteří příslušníci Státní bezpečnosti skutečně mohli umět zacházet s nejrůznějšími složitými přístroji a museli zaučovat nováčky, jiní zase měli vědomosti, které se nedají nabiflovat a které se beztak v žádné učebnici nevyskytují. I oni je museli nebo aspoň měli předat svým nástupcům.
I tak ale řada z nich odešla do soukromého sektoru, kde své mnohdy důležité vědomosti (i o utajovaných skutečnostech) mohla zúročit podstatně lépe. Navíc je jisté, že vazby na bývalé kolegy většina z nich nezpřetrhala a nástup sociálně demokratických ministrů jim byl jen po chuti. Někdejší ministr Gross se "jenom" obklopoval předlistopadovými esenbáky - zda mu byli k ruce i estébáci, se patrně nikdy nedozvíme, ale po tom, v jakém rozvratu ministerstvo vnitra zanechal (a v jakém je Bublan pečlivě udržoval), se znovuobnovená aktivita bývalých důstojníků StB dá předpokládat téměř s jistotou. Jejich zkušenosti z totalitního režimu, styky s bývalou KGB či známosti s ruskými politiky mohly být pro socialistické ministry velmi užitečné. Samozřejmě - a bohužel - v negativním slova smyslu.
Vzhledem k tomu, že u nás za 16 let vyrostla nová generace policistů, dalo by se předpokládat, že předlistopadoví estébáci už na vnitru zapotřebí nejsou, a to i přesto, že řada nových důstojníků, znechucena poměry, záhy úřad opustila. Bývalí příslušníci StB by ovšem z ministerstva měli odejít ihned a učiní-li tak dobrovolně, tím lépe - čert vem peníze, které jim budou jako renta vypláceny, koneckonců vlády socialistů tady zanechaly takové dluhy, že doživotní výslužka několika stovek estébáků je proti tomu jako kapka v moři.

Mnohem závažnější je morální dopad Langrova objevu.
Po celých 16 let jsou médii vláčena jména mnoha známých osobností, jež se kdysi staly policejními donašeči. Mnozí z nás vyslovují kategorické odsudky lidí zapsaných v tzv. Cibulkových seznamech, aniž vědí, za jakých okolností se ten který člověk do seznamu dostal, a aniž mají potuchy, kolik agentů bylo ze seznamů vymazáno ještě před zveřejněním. Mnoho lidí si tedy prožilo doma i na ulici peklo, známé osobnosti se musely domoci očištění soudně, nicméně každý se na ně stejně dodnes dívá úkosem.
Obyčejní donašeči jsou tedy u nás špiněni (momentálně lhostejno, zda právem či neprávem), zatímco estébáci, kteří je ke spolupráci přinutili, dodnes známi nejsou.
Nabízí se tedy myšlenka, zda by nebylo lepší konečně všechny seznamy estébáckých agentů spálit a místo nich odtajnit a uveřejnit kompletní seznamy jejich řídících důstojníků, příslušníků Státní bezpečnosti. Vždyť tito lidé měli hlavní podíl na morálním rozkladu naší společnosti během dlouhých čtyřiceti let vlády KSČ, tito lidé vydírali, posílali do kriminálu, ba často na smrt nevinné oběti! Tito lidé dodnes žijí mezi námi, zasahují do politiky i do ekonomiky a nikdo o jejich temné minulosti nemá ani ponětí. Aspoň kromě oněch osmi set estébáků, kteří minulé vládě nevadili a jejichž jména beztak neznáme.

Krok ministra Langra je tedy bezesporu správným směrem. Pokud se česká veřejnost nesmí dozvědět jména zločinců, kteří se aktivně podíleli na zmařených osudech našich občanů i na celkovém úpadku země, nechť jsou tito lidé aspoň urychleně vypovězeni z úřadu, v němž mohou denně škodit. A nejenom z ministerstva vnitra, podobnou prověrku a pročištění by zasloužily všechny státní instituce. Však se ti příslušníci onoho bolševického gestapa neztratí, dobře placená místa ve svých firmách jim poskytnou, poslušni zářného příkladu svého předsedy, členové komunistické strany.