Tankery přestanou dovážet z Ruska ropu do Evropy, rozhodli po dlouhém jednání lídři EU. Výjimku získalo ještě Slovensko a Maďarsko, tedy země připojená na ropovod družba. K výjimce se Česko připojilo – a náš premiér Petr Fiala si to bere za velký úspěch své vlády. Jistě to tak je, nicméně úspěch ukazuje na paradoxnost embarga i obchodu s Ruskem. Srážet na kolena se Rusko embargem nepodaří, nicméně je nemyslitelné, aby ho Evropská unie neuvalila. Útokem na evropský stát Vladimír Putin vyčlenil Rusko z konceptu zahájeného už Petrem Velikým, totiž začlenit zemi do evropského soužití jako hodnotného a plnoprávného člena. I kdyby válka skončila zítra, a na to to jistě nevypadá, nad Ruskem bude ještě dlouho viset mrak pohrdání a podezření a kdo ví, zda je někdy úplně rozplyne: to by musela nastat taková změna nejen režimu, ale národního myšlení, jaká nastala v Německu po pádu Hitlerova režimu. Embargo je tedy třeba chápat jako vyjádření evropského postoje a jako trest pro někoho, kdo opět porušil základní pravidla.
Bolet bude embargo obě strany, přežijí ho obě strany – jen ten příkop se prohloubí. Evropští větrníkáři a soláristé budou dál proklamovat svůj jarmark, ale už nebudou moci spoléhat na ruský plyn – to je základní změna situace. K prozření bohužel bude muset přispět krutá zima a blackouty, aby došlo k renesanci jaderné energetiky. Ta byla ideologickým tlakem odsunuta do kouta. Kromě blackoutu může dojít k světovému hladomoru – a zde se bude muset z kouta vytáhnout další zakázaná technologie, totiž geneticky upravované plodiny. Z jejich omezování a zákazu si udělaly byznys nátlakové skupiny ovládající média. Tma a hlad – to jsou dva údery, které mohou západní svět vrátit k racionálnímu uvažování.
Po návratu z Bruselu oznámil Petr Fiala výjimku z embarga jako velký úspěch. Veřejnost ale více uvítá zpřísnění pravidel pro podporu běženců z Ukrajiny. Pozor na to, nálada veřejnosti se mění a bude hůř… úměrně tomu, jak bude hůř.