Ekologista Pöttering
Pan předseda chce prý jít osobním příkladem a chce auta na vodíkový pohon prosadit mezi lidmi. Už nyní určitě všichni pláčou štěstím a stojí nedočkavě ve frontách, aby si poslední výkřik ekologistické módy mohli koupit. Pranic jim přitom nevadí, že za něj dají šestkrát víc než za to škodlivé benzínové auto. Vůbec jim není proti mysli, že v něm odvezou leda sami sebe, protože místo kufru budou mít obrovskou, těžkou tlakovou termosku, tedy nádrž na kapalný vodík. Takové malichernosti jim přece nebudou překážet v budování zelených zítřků, kdy všech devět set milionů osobních aut po celém světě bude mít vodíkový pohon!
Snad by se ale mohli zamyslet nad tím, že na těžbu, úpravu a transport ropy je zapotřebí jen zlomek energie proti té, co je třeba na výsev, těžbu, transport a zpracování biomasy, nebo jaké energetické nároky má úprava a elektrolýza vody a následné skladování a chlazení tekutého vodíku.
Panu Pötteringovi patrně někdo zamlčel ještě jeden drobný fakt – že z výfuku jeho automobilu bude unikat vodní pára. A tak zatímco klimatičtí alarmisté bojují jak o život proti oxidu uhličitému, už si nechávají pro sebe (nebo, ještě hůř, o tom vůbec nevědí), že vodní páry se na skleníkovém efektu podílejí mnohem víc - ze dvou třetin.
Zelená ideologie nás zkrátka vede do doby temna. Z větrných elektráren nakupujeme několikanásobně dražší elektřinu (navíc jen tehdy, když fouká vítr), kvůli biopalivům stoupají rapidně ceny potravin a v některých oblastech světa už dokonce hrozí hladomory a teď budeme místo jednoho skleníkového plynu vypouštět do ovzduší jiný. Ani taková pochmurná budoucnost ale nebrání zeleným ekofanatikům v blokování výstavby jaderných elektráren.
Kdyby byl páně Pötteringův zájem skutečně ekologický, začal by jezdit na koloběžce a místo propagace vodíkového pohonu by v Evropské unii prosazoval využití atomu. Jenže to by tu jeho limuzínu nesměla vyrobit jedna velká – nejmenovaná! - německá automobilka...
