Úspěšný jako neúspěšný, každý musí zatřepat měšcem. Vždyť i kampaň pro neúspěšného kandidáta něco stojí. Svou hřivnou do společného sudu přispívají kandidáti občanských demokratů a komunisté platí nemalé stranické příspěvky. To, že sociálně demokratičtí kandidáti přispívají na kampaň, tedy není z tohoto zorného úhlu nic, co by se mělo kritizovat. Ovšem z tohoto zorného úhlu. Problém je totiž v tom, že „toto“ není zorný úhel, kterým se sociální demokraté chlubí. Je to zorný úhel plynoucí ze zásady, že se za muziku platí. Smysl sociálně demokratické existence je však jiný: my si dáme zahrát, on to někdo zaplatí. Pod firmou sociálního státu se skrývá velkovýkupna voličských hlasů za peníze daňových poplatníků.
Bylo by tedy přirozené, kdyby kampaň platil někdo jiný. Jenže v tom je ta ouha, ono to nejde. Příspěvek od státu je daný zákonem a kampaň je hladový Bumbrlíček. Takže najednou musí jít sociálně demokratická „filozofie nároku“ stranou a přichází ke slovu tvrdá ekonomika. Chceš? Zaplať. To až přijde na řadu třeba školné, budou říkat: Chceš? Zaplatí někdo jiný.