Zkoumání volebních preferencí se zavedlo jako pravidelná nedělní zábava. Je to jako sledování výsledků ve fotbalové lize, s jedním velkým rozdílem: výsledky v lize mají konkrétní hodnotu, kdežto výzkumy preferencí jsou hausnumera a na konečný výsledek voleb mají dopad sporný, nebo spíš nulový.

Nicméně zavedené to je a proč se tím nebavit.

Motoristé v posledním kole spadli na tři procenta. Výsledek je zajímavý proto, že Motoristé byli vnímání jako potenciální partner pravděpodobného vítěze voleb, tedy Babišova ANO. Sami se hlásí k odkazu Václava Klause, přičemž „mladý Klaus“ patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co se na české politické scéně od roku 1990 objevilo. Filip Turek chodí ke Klausovi pro rozumy. Sice platí, že komu není shůry dáno, ani u Klause nekoupí, navíc chodit ke Klausovi pro rozumy je dnes skoro takové, jako si pro ně chodit na íránskou ambasádu, nicméně ozvěna někdejší racionality tu pořád je.

Jenže racionalita, to je to, oč tu běží. Na politické scéně nechybí „autentická pravice“. O skutečnou pravici, definovanou pojmy malý stát, iniciativa jednotlivce, volný trh, o takový systém nikdo už nestojí. Na malý stát už neuvěří ani malé dítě a „kapitalismus volné soutěže“ zahynul pod přívalem dotací a ochrany čehokoli před čímkoli – nikdo se neodváží to změnit. Nicméně slib racionálního přístupu by se pořád dal na trhu uplatnit.

Ne ale z auta jedoucího 230 za hodinu. Tak rychle jezdí jenom debil. Ten by měl být ministrem… čeho?

Toto je příklad jednoduché úvahy. Není vůbec originální. Je dokonce tuctová.

Tuctové úvahy ale dělají výsledky preferencí a ty teď ukazují na tři procenta pro Motoristy.

Bez ohledu na to, že Filip Turek členem Motoristů není, ani za ně nekandiduje.

Což dále přispívá k celkového dojmu… neracionality celého podniku.

Bohužel z toho plyne, že Babišovi jako partner nezbude než Okamura nebo Konečná. To aby Turek dal nohu z plynu, protože tohle hrozí nárazem do zdi. Pořád je ještě dost času do voleb.