O víkendu jsme vzpomněli dvou výročí. Před šedesáti lety Američané založili agenturu NASA a před padesáti lety Dubček jednal v Čierné nad Tisou s Brežněvem. Obě události měly dopad i na náš osud. 

To založení NASA byla reakce na oslnivé úspěchy sovětské kosmické techniky. Pro komunisty to byl obrovský argument: státně řízená ekonomika je schopná tak kolosálních projektů, kdežto západní kapitalistický systém nedokáže koordinovat úsilí jedním směrem. Tomu uvěřili zdaleka ne jen komunisté. Ono to tak opravdu vypadalo. Navíc komunisté publikovali jen úspěšné pokusy, kdežto z Ameriky přicházely zdrcující záběry vybuchujících neúspěšných raket. Že se karta obrátila a během neuvěřitelně krátké doby deseti let Američané dosáhli na Měsíc, to muselo i kremelské vládce naplnit desiluzí, až nakonec se Michail Gorbačov odvážil pokusu o reformu: principiálně špatný systém je ale nereformovatelný a zhroutit se po takovém pokusu prostě musí. Drží pohromadě jenom mocí a ta když povolí, není tu žádná jednotící vůle.

Pokud jde o druhé výročí, na mysli tane otázka, zdali to mohlo dopadnout i jinak, tedy zda byla ruská invaze neodvratná. Ono to mohlo dopadnout jinak, ale alternativa byla ještě horší než invaze sama. Muselo by dojít ke zvratu, jako se to stalo v Polsku, kde generál Jaruzelski v roce 1981 vyhlásil výjimečný stav, aby zastavil vliv dělnické Solidarity. I v Československu byly takové náznaky. Kupodivu se nepřipomínal případ generála Vladimíra Janka, který se v březnu 68 zastřelil a tehdy se říkalo, že plánoval protidubčekovský vojenský převrat. 

V červnu 68 se v hangáru v Ruzyni sešlo deset tisíc vojáků komunistické ozbrojené milice, i takový mohl být scénář vnitřního vojenského zásahu. Těžko spekulovat, co by následovalo potom. Alternativní dělnicko-rolnická vláda by jistě nejednala v rukavičkách, a místo kriminálů se dají předpokládat oprátky. Rozpad impéria mohl nastat jenom rozpadem jeho jádra v Moskvě. Technická převaha USA a tehdy ještě i Západu jako celku vyvolala v části ruských komunistických předáků iluzi uskutečnitelnosti reformy. 

Takhle zpětně to vypadá jako narýsovaný mechanismus, ale on teče čas a s ním běží i životy generací.