Možná, dodám k tomu opatrnicky. Možná to jsou přelomy. Mám na mysli výsledky amerických „midterms“ a osvobození Chersonu. Obě události spolu přímo nesouvisí, ovšem jeden společný jmenovatel zde je. Naznačují pád dvou osobností, které lez jednu jako druhou charakterizovat jako „zlovolně charismatickou“. Nečekaná nevýhra depublikánů jde na vrub Donaldu Trumpovi a fiasko na Dněpru utahuje pomyslnou, ale možná časem i reálnou smyčkukolem krku Vladimíra Putina.

Skoro se chce povzdechnout, dej nám Bůh nudné, necharismatické vůdce! Petr Fiala v americkém provedení by nevyhecoval dav, aby vyplundroval budovu Kongresu, tím si můžeme být jisti, dodávám jako ilustraci své teze. Petr Fiala není ten, který se postaví a strhne za sebou masy. Jenže dějiny nás učí, že jakmile někdo strhne masy, je z toho vždycky katastrofa. Jestliže tedy se Donald Trump v příští etapě politicky propadne, bude to nejlepší, co se může republikánské části Spojených států stát.

Jak je to s Vladimírem Putinem? Kromě pádu Chersonu a nevýhry republikánů jsem zaznamenali jakousi konferenci ruských opozičníků. Jen potvrdila, co bylo zřejmé už Karlu Havlíčkovi Borovskému, že Rusko je prostě Rusko, divoké, temné a vždycky nebezpečné, a jako s takovým bude třeba s ním nadále komunikovat, s odstupem, jistě respektem, ale s kyjem v ruce a bez naděje, že by někdy mohlo patřit do evropské rodiny. Osprchovaný a výjimečně střízlivý Rus zůstane Rusem a nikdo to z něho nevyžene.

Nevíme, co nás čeká, scénářů je mnoho, ten nejhorší předvídá zhroucení režimu a pád impéria. S perspektivou rvačky, kdo urve větší díl jaderného arzenálu – po ukrajinské zkušenosti se „zárukami“ ze strany západních mocností výměnou na odevzdání arzenálu budoucímu vrahovi se už nikdy nikdo dobrovolně atomových zbraní nevzdá.

Jedno ale je naprosto jisté. Putinovo šílené dobrodružství vrhlo neodstranitelnou vrstvu špíny na hrdinství sovětských vojáků, bojujících proti německé agresi. Už to není heroj s mečem, ale opilý mužik vlekoucí ukradenou ledničku je teď prototyp ruského vojáka. Je mi to líto. Ano, patřím k úplně jiné generaci, dnešní boomeři jsou z mého hlediska mladí kluci. Tak mi ten sentiment promiňte. Nebrání mi ale v tom abych řekl: promarnili jste historickou šanci, ta se už nevrátí, tak táhněte k čertu.