Jednadvacátý srpen vám jistě už leze ušima a nosními dírkami, a nebudu tedy příliš obtěžovat, nicméně asi bych byl jako Zeman, kdybych se o tématu nezmínil, a to opravdu být nechci.
21. srpen 1968 učinil škrt na snahách velmi slušných a kreativních lidí. Byli to všechno komunisté a upřímně byli přesvědčeni, že dokáží vytvořit, jak říkali, model světa, který v sobě spojí svobodu kreativity s plánovací racionalitou. To byla podstata snah šedesátých let – a to se dnes málo zdůrazňuje, že to byly snahy lidí pevně zakotvených v režimu, tedy komunistů anebo těch s nimi souznících.
Jinými slovy, byla to upřímná a ve výsledku průběžně efektivní reforma systému. Ano, efektivní, ono to fungovalo, přinejmenším relativně, přinejmenším posuzováno z hlediska člověka, který v tom žil, a to jsem byl já.
21. srpna tomu zatnut tipec se všemi důsledky, o nichž netřeba zde se zmiňovat.
Filmový střih.
Uplynulo dvacet let a do čela komunistické strany Sovětského svazu se dostal idealista Michail Gorbačov a pokusil se v podstatě o totéž, o co se pokoušeli českoslovenští reformní komunisté o dvě dekády před ním. Skončilo to v první fázi rozpadem impéria - to by ale bylo to nejmenší. Také Velká Británie postupně rozpustila své impérium, a že nad ním slunce nezapadalo. To byla aktivita osvobozující, nikoli omezující. Samo Rusko, když se zbavilo břemene všech těch Ázerbájdžánů a Tádžikistánů, místo aby se rozvinulo do dimenzí standardního demokratického státu, jak ty státy fungují od Jižní Koreje na východě po Peru na západě, sklouzlo postupně po trapných pokusech o zavedení demokratického standardu zpátky k orientální despocii.
Přičemž podotknu v den, kdy si připomínáme ruskou invazi: on ten Putin je bezesporu schopný a rozumný člověk, jistě v dějinách 20. a 21. století zanechá stopu. Zároveň ale – a to prosím podtrhnout – zanechá po sobě systém, který bude bytostně záviset na osobnosti člověka, který ho řídí. On sám je přes všechny excesy osvícený autokrat. Kdopak asi přijde po něm? Rusko je svou podstatou despotické a jiné být nemůže. Ale naopak: protože je slabé, nemá sílu na významnou expanzi. Jen dokáže buzerovat bezprostřední okolí, na které buď dosáhne reálnou mocí, anebo na které se mu dobrovolně podvolí spoluprací padouchů, kteří mu jdou na ruku. Na to je třeba se připravit, než přijde ten po Putinovi.
To by mělo být poučení z 21. srpna 2018.