Dvacet let české koruny
V těchto dnech se vzpomínalo na měnovou odluku a navenek vyplynuly i doposud neznámé skutečnosti, jako že se kolky tiskly tajně v Bogotě a že peníze stažené z oběhu byly nějakou dobu uskladněny v raketovém silu. Václav Klaus připomněl, že jeden z faktorů urychlujících odluku byl psychologický – Slováci nevěřili síle své ekonomiky a pumpovali peníze do Česka. Koho z nich by tenkrát napadlo, že bude jejich země slušně prosperovat a stane se členem elitní eurozóny dřív než Česko!
Zapomeňme na nadávání. Příběh koruny ukazuje příběh úspěchu. Na začátku převládaly pochybnosti o budoucnosti měny. V živé paměti byly krušné zkušenosti z minulého režimu, kdy více méně reálný vztah domácího oběživa k tvrdé valutě určoval vekslácký kurz. Dlouho býval pět korun za tuzexový bon, přičemž oficiální kurz byl jedna k jedné a takto se oficiálně měnily české peníze a valuty. Tyto nevýhodné kurzy platily ještě po pádu režimu a zavedení konvertibilní měny. Ovšem občana zajímá hlavně to, co si může za své peníze koupit a kde si to může koupit. Dnes jsme na tom tak, že se mnoho produktů vyplatí koupit v Německu, je to tam pro nás levnější a zboží je kvalitnější.
Ohlédnutí nazpět vede k úvahám, jak scestné mnohdy je zavedené škarohlídství. Politické rozdělení nás neznepřátelilo se Slováky. Neuvrhlo ani jedny, ani druhé do bídy. Naše ekonomika přes všechny krize měla loni nejlepší bilanci zahraničního obchodu, copak to není důvod k radosti?
Ano, jsou i dobré zprávy a už v zájmu duševní hygieny bychom si jich měli více všímat.
