Důvod k znepokojení

Tedy, dá se předpokládat, že může jít o mediální bublinu – v médiích všechno vypadá vždycky dramatičtěji než se ve skutečnosti děje. Ale není to čistá mediální bublina, jako naše žabomyší tahanice kolem homosexuálního jamboree, které by mělo být hluboce pod hranicí zájmu a rozlišovací schopnosti hlavy státu a nejbližších poradců.

Záběr Londýňana, který je nucen se svlékat do naha pod přísným dohledem černocha, který mu už sebral košili, pravděpodobně neobletí svět. Je politicky nekorektní a bude s velkou pravděpodobností ututlán. Svoji symboliku ale má a kdo ho stačil zahlédnout, jistě na něj hned tak nezapomene. Ale tohle politicky korektní tutlání je zametání pod koberec. Brzy nás zavalí lavina komentářů na téma, jak bída z lidí vlky činí a že na vině je konzumní společnost. Jenže kapka padá ke kapce a nahlodává krunýř odolnosti veřejnosti.

Co horšího, tohle pomalé kapání nepovede k nějakému rozumnému řešení, pokud nějaké existuje. Hrozí nebezpečí, že povede k uvolnění temných vražedných sil, které dřímou pod povrchem naší poklidné, krutými dějinami poučené společnosti. Je jen slabá naděje, že se to podaří včas zastavit a jedna z brzd cesty do pekel by měla být otevřenost. Britský premiér Cameron nemluvil pravdu, když výtržnosti označil za čistou kriminalitu. Ony mají jasný sociální a rasový podtext a evidentně ukazují na krach konceptu sociálního státu a násilné multikulturalizace. Státy se mohou ocitnout ve smrtelném nebezpečí ve dvou historických situacích, jednak jsou-li napadeny státem se zdrcující převahou, jako se nám to stalo v krátkém historickém odstupu dvakrát, ze strany Německa a pak Ruska. No a ten druhý případ nastává, když je stát natolik vnitřně oslaben, že nedokáže uhájit svoji podstatu proti destruktivním silám zevnitř. Na noc z úterka na středu je do ulic Londýna povoláno šestnáct tisíc policistů. To je zhruba početní stav jedné divize. Je to značná síla, ale potřebuje morální a politickou podporu. A nejen v Británii.