Oba koncepty mají svoji nespornou legitimitu, tak či onak se realizovaly a realizují. Samozřejmě byly obsaženy v našem politickém životě minulých obdobích, avšak tentokrát na sebe narážejí ve více vyhraněné podobě než kdy před tím. Předvolební boj ovšem provázejí i špinavosti a nechutnosti a těch je letos tolik, že se na jeho podstatu někdy zapomíná. I proto se čekal první televizní duel sociálního demokrata Jiřího Paroubka s občanským demokratem Mirkem Topolánkem.

Televize Prima, která pro duel poskytla arénu, udělala všechno proto, aby udržela duelanty v mantinelech věcnosti a slušnosti. Vybavila moderátora Petra Šimůnka pravomocí pohrozit v krajním případě ministerskému předsedovi a šéfovi hlavní opoziční strany, že jim vypne mikrofon, když budou zlobit. Dalším krokem byla úprava diváckého esemeskového hlasování: místo obvyklého "kdo zaujal nejvíc" zněla otázka "přijdete k volbám, ano či ne".

Střetnutí se stalo přehlídkou programových hesel, prošpikovaných vzájemnými invektivami. Jeden druhého poslouchal jen natolik, aby byl schopen protivníka načapat na švestkách. Když ale Topolánek nadhodil, že by o (ostatně velmi zajímavém) konceptu mezigenerační solidarity chtěl diskutovat "i s vámi", tedy se sociálními demokraty, narazil na velmi tvrdou vodu. Nicméně dveře byly veřejně pootevřeny. Na stole se ocitla i karta zvaná "velká kooalice". S Topolánkem si ji nedovedu představit, hodil ji na zem Paroubek, ovšem neřekl, že v žádném případě s nikým jiným není velká koalice možná.

Výhodnější pozici měl Paroubek. Jeho výchozí teze je "proč měnit soustavu, když funguje". Při současném rekordním růstu ekonomiky je to teze, která zabírá. Topolánek byl v nevýhodě, protože musel vysvětlovat, že to, co funguje dnes, nemusí fungovat zítra a že modré návrhy reforem stavějí základy pro budoucí prosperitu, aniž by vystavovaly zemi a její obyvatele rizikům. Dělal co mohl, ale asi přesvědčil jen přesvědčené. Paroubkově zamračené vůli odmítnout cokoli, co zavání změnou, se snažil čelit úsměvem. Bylo to i sympatické a Paroubek šlápl hodně vedle, když závěrem Topolánka obvinil, že není ochoten hovořit o konceptech, ale o hloupostech a lžích. Pak mu ale Topolánek nepodal ruku a bylo po noblese. Aspoň mu nedal facku.