Rekordně dlouhý úsek dálnice zahájil provoz mezi Příbramí a Pískem. To bylo slávy, pan starosta gratuloval, bučely krávy, zpívali V+W. Ale vážně: úsek byl otevřen, že slavnostně je normální a byli u toho premiér Petr Fiala, ministr dopravy Martin Kupka a ministr dopravy předchozí vlády Karel Havlíček. Teď už bez snahy dělat přihlouplé žertíky: dobře, že se úsek otevřel a dobře, že se při tom uplatnil smysl pro fair play. V našich podmínkách je schvalování stavby kozího chlívku běh na dlouhé roky a o dálnici to platí násobně. Za Fialovy vlády se infrastrukturní stavby pohnuly, ale nesmí se zapomenout na to, že se na přípravách podílela i Babišova vláda (a vlády předchozí). Havlíčkova účast na otevření není jenom gesto. Je to prostě slušnost a kéž by to bylo normou.

Nad vládou a opozici nemůže být růžový oblouk míru, ozdobený květinami. Existují ale témata, která by neměla být obětí stranických bojů. Dálnice a infrastruktura mezi ně určitě patří. Dále pak obrana, vezměme si příklad od polských sousedů, kde se oba tábory rvou jak psi, ale armádu si společně hýčkají. Mělo by to být i bydlení. Však taky fiasko se stavebním zákonem hodně oslabilo šanci, že Fialova sestava bude vládnout i v příštím období: jak jinak by to vypadalo, kdyby se zbytečně a účelově nešeredilo se stavebním zákonem z roku 2021. Sdílený by měl být i penzijní systém. V této otázce je bohužel lákadlo k politickému podbízení příliš silné: volte nás a půjdete do penze v pětačtyřiceti a budete dostávat penzi ve výši průměrného platu…

Tak daleko ještě nejsme, ale kdo ví, čeho se ještě dočkáme.

V úterý tedy panovala na tělese otevírané dálnice shoda. Skoro ve stejnou dobu byla zahájena stavba dalšího úseku okruhu kolem Prahy. To je opět stavba celostátního významu, protože Praha svým umístěním v centru země tvoří dopravní překážku, ať už směřujete po kterékoli ose. Nikdo se neodvolal, mají v titulku článku o této stavbě Hospodářské noviny. Protesty a odvolání a žaloby na poslední chvíli taky patří k našemu stavebnímu folklóru. Ředitelství silnic a dálnic ujišťuje, že celý okruh by mohl být hotový v roce 2032, „pokud vyhrajeme soudy‟. Zase ta stará píseň. Uzavřu úvahu otázkou: copak by nemohla být shoda vlády a opozice na takto zásadní, dokonce principiální věci? Na jedné straně je nutná účast veřejnosti při rozhodovacím procesu, ale to, čeho jsme svědky, je zvůle překračující do umanutosti. Do rozumných kolejí to lze nastavit jen rozumnou právní úpravou. Těžko se vyvarovat dojmu, že někomu vyhovuje současný stav protahování a nejistoty. Bez toho by byla dálniční síť už dávno hotová a mohli bychom se zabývat něčím úplně jiným.