Třetinové zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách akciových společností navrhuje sociální demokracie. Je to klasický příklad socialistického populismu. Funguje to takto: příkazem shůry se někdo jiný donutí ke kroku, který se bude líbit většinovému voliči. 

Co na tom, že zaměstnanci zpravidla nesdílejí cíl činnosti společnosti, ve které pracují. Jejich snahou je nejvyšší plat za dosažitelné minimum práce v optimálních pracovních podmínkách. Tyhle třetinové sověty pracujících se stanou dalším závažím, táhnoucím soukromý sektor pod hladinu.

Efektivita je něco, co zapadlo za obzor socialistického uvažování. Zapomenuta je doba nedávno minulá, kdy se příkaznictví týkalo absolutně všeho, co se ve společnosti dělo. Panoval hřbitovní pořádek a z něho plynoucí jistoty, zaplaceno to bylo těžkopádností vedoucí k neefektivitě a v důsledku toho ke stagnaci a bídě. Současné – nepochybně dočasné – oživení ekonomiky by mělo být příležitostí k zmírnění dluhů a k podpoře investic vedoucích v dohledné době k vyšší efektivitě. Ale ani toto není v souladu se socialistickým uvažováním. To je nasměrováno jen na okamžitý prospěch a z něho plynoucí popularitu socialistických dobrodějů.

Po třech dnech

Neděje se toho mnoho a k trhákům zpravodajství patří například zprávy o tom, že se dobře urodilo česneku. Ale i z jiného soudku. Ukázalo se, že armáda je vybavena novými kanadami, tedy vojenskými botami. Těm po třech dnech odpadávají podrážky.

Kdopak asi tyto boty vyrobil a kdopak je objednal a kolik stály?

To jsou jistě otázky, které nelze odpovědět, jelikož podléhají vysokému stupni utajení. Zatím se bude pátrat, kam ulil David Rath svoje miliony.