Ještě dnes se zveřejňují průzkumy volebních preferencí a od úterka nastane velebné ticho a pak se půjde volit a výsledky se dozvíme, až bude odvoleno všude v Evropě. Poslední preference v podstatě kopírují situaci obecně, tedy vede ANO před Piráty a ODS. Budeme volit politické strany, nikoli jednotlivce – pro rozhodování je ale důležité vědět, v jakém politickém seskupení v rámci EU dotyčná strana je.

Česko má v EU jednadvacet křesel a bude tomu tak bez ohledu na brexit. Některé poslance známe. Zde na Neviditelném psu často publikují Pavel Svoboda a Tomáš Zdechovský, oba kandidují za lidovce. To je, myslím, docela schůdné hledisko, jak k volbám přistupovat. Ten EP je zvláštní parlament, jeden hlas se ve více než šestisethlavém shromáždění ztratí, nicméně nic nedrží poslance na jeho židli a z titulu své funkce může hodně vykonat, kupodivu i hodně užitečného – viz příklad poslance Zdechovského, připomenu jeho opakované angažmá ve prospěch českých kamioňáků perzekvovaných francouzskou policií a justicí, jakož i jeho angažmá ve věci dětí ukradených norskými orgány. Myslím, že je třeba aktivní lidi podporovat a ta aktivita je je nakonec důležitější než příslušnost k té které straně.

Změní volby něco? Každé volby něco změní a je pošetilé tvrdit opak. Nedá se čekat zásadní reforma institucí a zařazení zpátečky před Maastrichtskou smlouvu. Navíc nejde tolik o instituce a procedury jako o agendu, a jelikož dva vůdčí národy, Francouzi a Němci, jsou ve vleku progresivismu a další státy je následují, zejména pak Holandsko a Švédsko, evropská stagnace bude pokračovat. Budeme dál hledět na koncovými světly ujíždějícího vlaku a budeme se těšit, že jsme světový lídr v boji za lepší počasí v roce 2050. Jen malý detail – vždyť je to přiznání civilizační prohry, že Čína se stává technologickým hegemonem a proti jejímu Huawei se musíme mocensky bránit, přičemž Čína před padesáti lety mávala rudými knížkami Maových citátů a prožívala vlny hladomorů! 

Dokud se nezmění atmosféra uvnitř států, jež v Unii určují tón, nelze doufat ve změnu k lepšímu, po těchto volbách ani po příštích. Čeká nás ekonomický otřes vyvolaný ochromením automobilového průmyslu politicky vynuceným přechodem na elektromobilitu – a to je možná ten moment obratu. Aby se něco změnilo, bude muset lidem být opravdu zle a na tom se ve vůdčích státech Unie velmi usilovně pracuje. S institucemi, s bruselskou byrokracií a nevolenými papaláši to nemá přímou souvislosti, ti jsou výsledek, nikoli příčina.