Do roku 2018
Rok 2017 utekl, jako by bičem prásk, a čeká nás rok 2018. To je prognóza, které se může odvážit i ten nejopatrnější komentátor. Čímž naznačuji, že začnu prognózami, nikoli předsevzetími, jak jsem sliboval před Vánoci, nicméně i na ně dojde.
Předvídat znamená vyloučit, praví jedna z klasických moudrostí. Řekne se tak a je to pak naopak, i to je citát, tentokrát z V+W. A do třetice si vzpomenu na moudrost jednoho pána, kterého jsem potkal na cestě. Mluvil o efektu lokomotivy. Stojíte na peróně a před vámi pufá lokomotiva, rozumí se parní, pak je ten obraz působivější. Je obrovská, černá, hlučná. Dává najevo, že se v jejím nitru cosi odehrává. Smrdí a prská, musíte si dávat pozor, aby vám jiskra nepřistála v očním koutku. Pak se hlučně rozjede, dme se kolem ní vzduch, celý prostor je plný té lokomotivy. No a ona odjíždí a vidíte, jak se zmenšuje a je pak docela malinká, ani tečka z ní nezůstane a větřík odvane obláčky, co po ní zbyly.
Jaká lokomotiva?
A tak je to se vším, říkal ten pán, co jsem ho potkal na cestě.
Moudrost je to naveskrz zavrženíhodná. Kdybychom měli pořád jenom čekat, až lokomotiva odjede, vystáli bychom důlek a proměnili se v nějakého špinavého sazehuláka. Ale i nad pitomou moudrostí je dobře se pozastavit a zhlédnout ji, jestli na ní něco užitečného není. Myslím, že je: I když nejsme trpní a pasivní a snažíme se brát za věci, jež pokládáme za správné, přece jen je dobré si uvědomit, že ta naše kauza není obsah celého vesmíru.
Kteréžto uvědomění si je určitou pojistkou proti fanatismu.
Odtud je k předsevzetím kousek. Zařeknu se, že budu hledět i na jiná mínění než na ta svoje a že na nich budu hledat záchytný bod a ne místo, kam bych nejlíp praštil.
A občas se ohlídnu, aby mě nepřejela odjíždějící lokomotiva.
Přeji vám dobrou mysl a úsměv do roku 2018.
