O polednách se mají Andrej Babiš a Jan Hamáček setkat s Milošem Zemanem v Lánech a projednat situaci kolem demise ministra kultury Staňka. Babiš na okraj kolotoče volby předsedy Evropské komise nabízí překvapivě rozumné politické řešení, překvapivé proto, že politický důvtip není to, co by bylo jeho silnou stránkou. 

Podle toho, co bylo zveřejněno, přiměl ministra Staňka, aby dal najevo svoji rozhodnou a svobodnou vůli z postu ministra kultury odejít. Tak tedy, napříště už žádné: on mě Hamáček donutil odejít, tak tedy jdu, ale chci dál sloužit zemi jako Karel IV. Teď by to mělo být: odcházím, protože odcházím, jelikož odcházet chci, tečka.

Pokud by teď Zeman řekl, dejte mi ten papír a já to podepíšu, zachoval by si tvář a krize (jím vyvolaná) by uhasla.

Je to tedy jenom a bezvýhradně na něm, zdali na tuto hru přistoupí.

Obvykle se mi příčí být v úvodnících osobní, jelikož mi to připadá neprofesionální, nicméně tentokrát musím do věci vstoupit otevřeně: myslím si, že Miloš Zeman na tu hru nepřistoupí, protože jeho zájem je v rozvratu, v rozdělování společnosti, v ničení sociální demokracie. Pan profesor Oskar Krejčí na Info.cz hezky mluví o tom, že je Zeman politik s kompasem. Ano, ale musíme se dívat, kam ručička kompasu směřuje. Zase, osobně: tam, kam směřuje, nechci být. Ale zpět k tomu jednání: pokud Zeman Staňkovu demisi přijme, příjemně mě překvapí.

Což není nemožné a už se to i stalo, posledně když šlo o ruskou glorifikaci srpna 1968.

Poznámka k pidižvíkům

Vážený kolega Zdeněk Jemelík má ve včerejším Psu stať Prezident a pidižvíci. Stojí za prostudování a přemýšlení. S jednou tezí ale musím ostře nesouhlasit. 

Hned v úvodu srovnává počet hlasů v prezidentské volbě s počtem hlasů pro ANO v parlamentní volbě. To je nefér srovnání. Druhé kolo prezidentské volby je typu mano a mano, muž (žena) proti muži (ženě). Tam, prosím, vždycky musí nakonec být nadpoloviční většina voličů. V parlamentní volbě… atd., chytrému napověz, zkrátka, i výrazný vítěz má míň hlasů než vítěz v prezidentské volbě. Což neznamená, že mu to dovoluje dělat z ústavy trhací kalendář. 

Zdeněk Jemelík soudí, že tento numerický výsledek dělá z prezidenta tribuna lidu. Nedělá. Tribun lidu byl ve starém Římě volený úřad s jasně stanovenými pravomocemi. Nebyl to žádný žvanil, který by konal podle popudu své osobní preference. Prezident České republiky má též pravomoci a povinnosti stanovené ústavou, ale nějaké tribunství lidu v nich zahrnuto není. Kdyby tomu mělo být tak, jak naznačuje Zdeněk Jemelík, chýlili bychom se k jakési podivné diktatuře. Vždyť ani v ryze prezidentských systémech, jako je v USA nebo Francii, si nemůže prezident dělat, co chce. 

Svou činností znejisťuje instituci, přičemž demokracie, z jednoho pohledu, to je systém vyvážených institucí, které fungují bez ohledu na to, která osoba nebo politický proud je momentálně obsluhuje.