Macinkovi nevyšlo dětinské přání odstavit prezidenta Pavla od jednání NATO a když už mu v tom Ústavní soud zabránil, nechat ho sedět na židli někde stranou vedle bufetu. Holt, Macinka míní, kdežto turecký prezident mění. Erdogan Pavla do Ankary pozval a přichystal mu židli i při neformální večeři. Jestliže jsem včera psal , že vše se ukáže podle toho, „kdo bude na fotce‟, první signál přišel už během úterka. Na fotkách z příletů jsme viděli prezidenta a vyparáděnou čestnou jednotku, kdežto premiéra vítali vojáci v maskáčích. Ano, dveře pro dětinství jsou otevřené, lze se tradovat nad pokořením premiéra Babiše. Ponížení prezidenta Pavla se zjevně nevydařilo. Na konečnou oficiální fotku si budeme muset počkat. Nicméně ať na ní bude Petr nebo Andrej nebo oba, nic to nezmění na dvou opravdu podstatných skutečnostech.

Nejdřív zůstaňme v Ankaře, na půdě NATO. Svět se zásadně změnil. Rusko vede plnohodnotnou válku a z Ukrajiny vypěstovalo sebevědomou, bojem zocelenou mocnost. Už teď můžeme mít pochyby o její plné kompatibilitě s „evropskými hodnotami‟. USA ostudně prohrály válku s Íránem. Dá se čekat, že další státy si obstarají atomovou pumu, sázky na Saudskou Arábii jsou v tomto ohledu vysoké. Dá se čekat vznik dalších ohnisek napětí. Evropa se musí mocensky probudit. Už sice není průmyslovým lídrem světa a mění se ve světového hoteliéra, ale mohla by aspoň mít ambici sedět v recepci, místo aby jen nosila kufry. Handrkování o procenta HDP na obranu je za těchto okolností nejapné. Jedno sezení NATO v Ankaře to nevyřeší, nicméně trend je jasný. Česko se tomu nemůže vyhnout a je jedno, jestli na rokování NATO bude jezdit prezident, premiér nebo oba, jako to bylo vždycky.

Ta druhá podstatná skutečnost?

Macinkovo dupání nožkou zatím vyznívá pro něho samotného a přeneseně i pro Babiše jako legrační blamáž. Nicméně obnažil se problém prezidentovy role, přítomný v naší politice od převratu. Všichni rezidenti se dostávali do konfliktu s vládou i parlamentem. Přímá volba to zhoršila. Čekání „kdo bude na fotce‟ se může zdát napínavé a zábavné, ale opravdu napínavé je jednání Ústavního soudu. Kéž by toto těleso odložilo všechny předpojatosti a uvědomilo si, jaké důsledky by mělo posílení prezidentských pravomocí a následný přechod na poloprezidentský systém. Tak či onak se o to snažili všichni dosavadní prezidenti. Zeman se k tomu doslovně přiznal. Instituce ale zůstaly pevné. Teď je aktivovaný Ústavní soud. Nemůže změnit ústavu, ale mohl by její vyznění osudně postrčit.

Ano, prezident Petr Pavel si prosadil svoji a do Ankary se dostal a přijali ho se všemi poctami. Všichni, kdo se na tom podíleli, vyvolali běsy. Příkopy ve společnosti jsou hlubší, důvěra v klíčové instituce klesla a hrozba posunutí systému zesílila. To je výsledek páně Macinkovy kohabitace, která vejde do dějin politologie.