V předvánoční atmosféře zůstala asi mnohými televizními diváky nepovšimnuta reportáž České televize odvysílaná v hlavní zpravodajské relaci na Zlatou neděli, tedy v předvečer Štědrého dne.

Příspěvek byl věnován církevním restitucím a hrozícímu nebezpečí soudních tahanic, kdy církve možná budou žalovat města o majetek, s jehož navrácením už nikdo nepočítal (přestože televize hovořila o "řadě obcí", ukázala to na jediném příkladu, bývalém statku v Řevnicích, kde je žaloba navíc stále pouze hypotetická). Ke zhodnocení si reportéři přizvali Jana Mládka, ekonomického experta ČSSD. Ten se zmínil o údajné hrozbě vracení majetku, jenž byl znárodněn před 25. únorem 1948, a vzápětí zaútočil na celý restituční zákon. Prohlásil totiž, že zákon o restitucích neměl být nikdy schválen, jelikož byl prohlasován proti mínění většiny obyvatel naší republiky a dokonce za pomoci hlasu jednoho dnes již trestně trestaného poslance.

Argumentovat, že zákon jde proti smýšlení většiny obyvatel, by bylo možné u řady zákonů - zejména u těch, jimiž se zvyšují daně. Vždyť každý z nás nelibě nese, že mu stát vytahuje další peníze z peněženky. Ovšem páně Mládkova zmínka o odsouzeném poslanci Pekárkovi byla skutečně demagogií nejhrubšího zrna.

Zákon byl totiž ve Sněmovně schválen v noci ze 6. na 7. listopad. V té době byl Roman Pekárek sice odsouzen prvoinstančním soudem, jenže nepravomocně. Podle našeho právního řádu se na něj tudíž muselo hledět jako na netrestaného. I kdyby ale odvolací soud rozsudek potvrdil (k čemuž skutečně 18. prosince došlo), na výsledku hlasování by to nic neměnilo. Tímhle způsobem by se pak dal zpochybnit jakýkoliv zákon, pro nějž někdy zdvihli ruku kupříkladu poslanci Bárta a Škárka nebo bývalý poslanec Wolf.

Takhle se dělá manipulace veřejným míněním. Během rozhovoru nenápadně vsugerovat divákům myšlenku, že ten zákon by vlastně neměl platit, když jsou občané proti němu a když pro něj navíc hlasoval jeden zločinec. Praktiky, jež se pan europoslanec naučil v KSČ, se prostě hodí i v ČSSD.