Je z toho pěkně začarovaný kruh: jejich ultimativní hrozba může Schwarzenbergovi posloužit za omluvu, že svůj slib, či hrozbu, nenaplní činem. Čímž se z charismaticky klímajícího ministra stane obyčejný pišišvor, jakých máme v našich vládách dvanáct do tuctu, tedy pišišvor plácající páté přes deváté a když dojde na lámání chleba, skutek utek. Když odejde, odejdou tedy zelení (leda by neodešli, čímž by se stali pišišvorní stranou).

Schwarzenberg i Čunek ovšem mají svoje manévrovací prostory. Po operaci srdce se Schwarzenberg může prostě hodit marod, čímž zbaví zelené nutnosti zachovat se charakterně a nevystaví je nebezpečí pišišvorizace. A Čunek může Schwarzenbergovi předložit účty a tím by ministra zbavil povinnosti podat demisi.

Mohli bychom uzavírat sázky - já bych vsadil na toto vyústění, vycházející z předpokladu, že ryby se rády hrdinsky otírají o výpusť rybníka, ale velmi se chrání, aby si ho nevypustily. Ani zelení, ani lidovci si nemohou při zdravém rozumu přát vládní krizi za situace, kdy je opozice v preferencích výrazně před nimi (třebaže je formálně rozdělená poté, kdy komunisté podtrhli socialisty při volbě prezidenta, a doufejme i poté, kdy se přihlásili k únorovému převratu z roku 1948 s jeho znásilněním politických svobod a lidských práv). Takže s největší pravděpodobností jde o dobové tance, jež nepovedou k ničemu konkrétnímu.