Nečinně asistoval, když byla významná část této monopolní firmy prodána za krajně podezřelých okolností Holanďanům. Ani necekl, když po Praze kolovaly opisy nestoudné smlouvy zaprodávající za směšné peníze Telecom firmě, která pak pro rozvoj telekomunikací neudělala nic. Tiše mlčel, když se provalila aféra s žonglováním mezinárodními tarify.

V poslední době se o něm přestalo mluvit. Doba se změnila, tarify už nejsou hlavním problémem telefonování, navíc telefonování po drátech přestalo být zajímavé.
Jenže Stádník ulehl do žaludku nové ministryni informatiky Bérové. Když se odehrály výše popsané děje, choval se David Stádník jako vládní mulísek a - viděno z našeho břehu - táhnul za jeden provaz se všemi: s vládou i se stranami opoziční smlouvy, které tehdy dohromady kuchtily telekomunikační zákon podle kuchařky sepsané právě Telecomem. Proč byl měla vláda odvolávat pohodlného Stádníka?

Nyní je odvoláván Stádník nepohodlný, v žaludku paní ministryně spočívající.
Ve svém včerejším prohlášení charakterizuje ODS Stádníkovo odvolání coby porušení zákona (chybí obvyklá výzva k odstoupení vlády, nato stínový Říman zřejmě zapomněl) a coby "balkanizaci veřejného života". "Nově jmenovaný předseda Pavel Dvořák je exponentem ČSSD. Staví se tak do dlouhé řady politicky jmenovaných osob do čela významných institucí," píše se zde. Což je jistě pravda, navíc panují pochyby o bezpečnostním prověření této politické figury.

Jenže ani Stádník není bez másla na hlavě. Existuje osm stížností na Stádníka a ta hlavní je, že uvedl republiku do konfliktu s Unií. Do konce ledna měly být hotovy analýzy relevantních trhů a stihla se jediná z nich. To, co bylo zveřejněné, potom označuje analytik Jiří Peterka za "podezřele stručné". Vinou těchto skluzů a nedůsledností hrozí nebezpečí "cenového chaosu".

Takže Stádníka nahradí Pavel Dvořák, podle ODS politický exponent. Jestliže zkušený Stádník neudržel na uzdě "dravou konkurenci", jakpak ji udrží exponent Dvořák?
Třeba on a ti, co ho nastrčili, dojdou k závěru, že "držení konkurence na uzdě" je protimluv, že konkurence má smysl, když držena na uzdě není, že nejvíc nesmyslů a nespravedlnosti vzniká, když se stát skrze svoje nastrčence cpe do věcí, kterým by měl jít z cesty. Ale to je příliš odvážný sen - spíš půjde zas o jednu trafiku a případné fiasko zaplatí, jako vždycky, daňový poplatník.