Poctivě uváženo, slušelo by se napsat „nemám ponětí‟ a byl bych s glosou hotov. Měla by více méně stejný obsah, jako sáhodlouhé elaboráty na dané téma, které se valí dnem i noc od chvíle, kdy Doník uvalil cla na pingvíny. Nikdo přesně neví, co se děje a k čemu to povede a jak dlouho to bude trvat. Na první pohled je to akt šílence, zasáhlo to celý svět a a dojem ztřeštěnosti byl ještě posílen prohlášením Elona Muska, že by bylo dobré zřídit transatlantickou bezcelní zónu. Pamatujeme si přece, že se za Baracka Obamy vyjednávala dohoda o bezcelním obchodu TIPP. Vypadala nadějně, ale pak přišel rok 2016 a první Doníkova éra a s ní nová cla, takže TIPP šel do koše. Vývoj nápadu tedy prošel od nadějného projektu přes jeho zmaření Trumpem až po současnou nejistotu. Bez zásadní změny postoje na obou stranách Atlantiku zůstává bezcelní obchod spíše přáním než reálnou vyhlídkou.

Bude to takto už pořád a na věčné časy? Určitě nebude. Spousta lidí na té bouři prodělá kalhoty, ale spousta z ní vyjde s kalhotami a namaštěnými kapsami. Kdo bude v první a kdo v druhé skupině nikdo seriózně neurčí. Každopádně ale nastala ekonomická bouře. Něco se děje a to je oproti předchozímu mrákotnému stavu bezvětří pozitivní zjištění. Pořád naříkáme nad absencí leadershipu. Nejsou osobnosti, nejsou vůdci s vizí a energií.

Kdy jindy by se ale měli objevit, než za bouře, za vlnobití, které smete ospalce a ideologické žvanily? Proklamací a ambiciózních projektů už bylo dost. Nastává čas pro dělný přístup k realitě. Nastává čas pro novou věcnost.