Hned v prvním větě musím ujistit, že nepovím, co se to děje na Ukrajině, protože to nevím. Určitě nejsem sám, kdo vznáší dotaz, jak se v situaci orientovat. Když shrnu pár základních fakt a jejich stručnou charakteristiku, tak to vypadá asi takto:

Rusové postupují, ale pomalu a není to nic kritického. Ukrajinci podnikli výpad do Kurské oblasti, opevňují se v ní a drží se tam. Jaký to má smysl jasné není a jsou kolem toho vedeny odborné úvahy. Volodymyr Zelenskyj obměňuje vedení, vyhodil velitele letectva po podivné a stále nevysvětlené ztrátě letounu F16, a po něm následovali vládní činitelé. Zelenského vládu znají jen opravdoví specialisté, nicméně ministra zahraničí Kulebu zaznamenali i méně pozorní. Toho vyhodil taky a je to prý obměna vlády chystaná od jara.

Tak je to vyjádřeno v kostce.

Je pochopitelné, že Zelenskyj drží nad svým hrncem pokličku. Na druhou stranu, jeho válečné úsilí a na něm závislá existence celého státu Ukrajina závisí na podpoře svobodného světa. V době války je absolutní otevřenost iluze, jakou může zastávat jen třeba Pirát senátor Wagenknecht, který ruku v ruce s Andrejem Babišem podrývá evropskou muniční iniciativu (jeden se vznáší na vlnách progresivního iluzionismu a snech o krásném světě, druhý kalkuluje s mentalitou závistivé klientely slev v Kauflandu, sžírané starostí, aby „si někdo nenahrabal‟). Nicméně všeho moc škodí. Podrobnosti znát nemusíme, ale když ani celkový obraz nedávám smysl, je to jaksi blbé.

Od předáků Ukrajiny ho nemůžeme čekat, ale v zemi mučené válkou jsou přítomní naši lidé, pozorovatelé. Jistě jsou do lecčeho zasvěceni. Měli by pokličku přece jen trochu nadzvednout. Nejasností je příliš mnoho a za nos si nepřeje být tahán ten, kdo pomáhá.

Pokud by ve svobodném světě měl převládnout pocit, že jsme taháni za fusekli a dělají z nás blbce, bude to mít drtivější efekt, než ruská ofenzíva tanků ze starých dobrých časů SSSR, země, která měla ve státním znaku zeměkouli a na ní namalované kladivo a srp.