Co se děje jinde
Benzín leze k padesátikorunové hranici, nafta ji přeskočila, a jak to tak vypadá, Trump se veze k mnohem horší blamáži, než jakou Americe zavařil Biden útěkem z Afghánistánu. Kdo by se staral o to, co se děje na Ukrajině…
Nebo dokonce ještě jinde. V Maďarsku se schyluje k parlamentním volbám. Agentur ujišťují voliče, že Viktor Orbán by si už měl skládat svoje věci do krabic, protože ho čeká stěhování. Do toho přijde odhalení, že Orbánův ministr zahraničí Péter Szijjártó si během jednání v orgánech Evropské unie vždycky odskočí, aby mohl poreferovat do Moskvy Sergeji Lavrovovi. To se dalo čekat, ona je ta ruská linka celkem jasná už delší dobu. Můžeme nad tím kroutit hlavou, když uvážíme, co od Rusů zakusilo Maďarsko v roce 1956 a že sám Viktor Orbán má minulost neohroženého protivníka Moskvou dosazeného a udržovaného komunistického režimu. Ale tak to je, tlustá čára načrtnuta a Orbán se vydal cestou nevynucené finlandizace – kterou mohou překazit ony zmíněné volby.
Nebo je to jinak? Že je to tedy setsakra náhoda, že odhalení telefonátů ministra Szijjártóa přišlo zrovna před volbami. Oni museli mít pana Szijjártóa natočeného už delší dobu. Konaly se asi porady: kdy s tím půjdeme ven? Je to docela bomba, bude to mít ohlas. Jenže to zase není tak velká bomba. Brzy se na to zapomene. Sakra, kdy to nasadit? Volby budou dvanáctého dubna 2026. Půl roku? Kdepak, to se na to zapomene stoprocentně. Týden před volbami? To je pozdě. Lidi to nestačí vstřebat. Tři neděle až čtrnáct dní, to je tak akorát, aby se to rozkřiklo a zůstalo v paměti.
Tak se i stalo.
Což mi přijde komické, jak je to až naivně přímočaré, nicméně stále zůstávám v údivu, že ti Maďaři těm Rusům tak lezou...