Budou to samozřejmě voliči a proto každou neděli ti, kdo se zajímají o politiku, sledují aktuální volební preference. Napínavá podívaná to není, Babišovo ANO se trvale drží na první pozici a jeho součet s SPD mu zajišťuje bezpečnou hlasovací převahu v parlamentu. Což neznamená spolupráci mezi majiteli oněch stran. Babiš má Okamury plné zuby a naopak to platí stejně. Pakt uzavřít mohou, ale zdravé dítě z této politické svatby nečekejme.

Sledování preferencí může někoho i bavit, má ale jeden háček. Nikdo neví, jaká bude účast. Když výrazně klesne, stoupne naděje stran na hranici volitelnosti. Důvod je prostý. Pokles se dá čekat hlavně mezi voliči vládních stran, kdežto opoziční voliči k urnám přijdou, aby to Fialovi jaksepatří vytmavili. Odhaduje se, že takových zklamaných voličů je asi třetina.

Proto se zájemci o politiku tak podrobně zaměřují na to, co řekne paní Maláčová a jak je to s paní Majerovou a ke komu se přilepí pan Šlachta nebo nepřilepí a půjde do voleb samostatně, jak to teď vypadá. Čím bude méně voličů celkově, tím menší počet hlasů bude zapotřebí pro vstup do parlamentu, takto je to jednoduché. Tak se stalo, že znovu platí klasické „kdo nevolí, volí komunisty‟. Přitom komunisté prezentují menší z těch zel, která si brousí zuby a vyhlížejí příležitost, která se nemusí hned tak brzy opakovat.