Co je zelené náboženství
Odpor proti jaderné energii, ostatně spolu s odporem k celému konceptu civilizace, je součást jádra zeleného náboženství. Je směšné, když Bursík vyzývá k věcné debatě o jaderné energii. Věcně se o ní debatuje už půl století. Jsou to ekologisté, kdo je absolutně proti. Oni znemožnili stavbu elektrárny v Temelíně v původně plánovaném rozsahu, takže se ocitáme na prahu vleklé energetické krize. Nelze říkat, že odpovědnost padá na jejich hlavu. Oni žádnou odpovědnost nemají. Nenajdeme nikoho "odpovědného" za to, že Plzeň trpěla tak dlouho zbytečným průjezdem těžké dopravy ve směru Česko - Německo, nenajdeme nikoho, kdo převezme odpovědnost za blokádu dostavby dálnice ve směru na Drážďany a Berlín. Debata o jaderném odpadu? Kdepak je asi skladován jaderný odpad Temelínské elektrárny? Samozřejmě v nevyhovujících provizorních prostorách přímo v Temelíně. O nějakém úložišti ani řeči. Není to patent našich zelených, jen vzpomeňme, co se děje kdekoli v Evropě při transportu jaderného materiálu.
Připusťme, že Bursíkovo ministerstvo poněkud změnilo postoj. V lednu nezahrnulo požadavek vyškrtnutí rozvoje jaderné energetiky do svých výhrad k návrhu energetické koncepce. Je to maličký pokrok, aspoň nějaký. Těžko si ale představit, co strašného se ještě musí stát, aby zelení od svého náboženského fanatismu odstoupili. Nejspíš by museli přestat být zelení a to je příliš silná káva i pro Martina Bursíka.
