Soudce Městského soudu v Praze dnes odsoudil europoslankyni Janu Nagyovou v kauze Čapí hnízdo k podmínečnému trestu a pokutě a zároveň vyslovil svoje pochybnosti. Vyjádřím to jinak: soudce vynesl z rozhodnutí nadřízeného orgánu verdikt, který odporuje jeho přesvědčení. To vše po desetileté soudní tahanici, která nekončí, protože obhájce se odvolal – k témuž Vrchnímu soudu, který soudci Šottovi nařídil Nagyovou odsoudit. Nagyovou, rozumějme Andreje Babiše, protože jenom o něho tady jde. Za údajný podvod v objemu padesáti mega dostala Nagyová (potažmo Babiš) podmínku. Směšné? Je to v logice celého příběhu. Jde přece o to, aby padl odsudek, třeba by byl miniaturní. Odsouzením Nagyová (potažmo Babiš) dostala cejch odsouzené.

Hanebné je to všechno od začátku.

Hanebné jsou dotace z evropských fondů na hospody. Mají jít na dálnice a železnice, ty se ale u nás stavět nesmějí, protože si to nepřejí státem placení aktivisté, jelikož dálnice a železnice odporují snu o nerůstu. Potrestán neměl být ten, kdo dotaci schválil, ale ten kdo o ni požádal. Že je to jak u blbejch? U nás je to normální. Jaroslav Kmenta na Novinkách jásá nad tím, jak je jasno. On má jistě jasno od začátku v duchu „je třeba zabít Sekala‟. Ne každému je takhle jasno. Kmenta vysvětluje nehorázné trvání procesu enormním politickým vlivem Andreje Babiše. Ale on přece byl čtyři roky v opozici: znamená to, že i v té době ovlivnil a zkorumpoval všechno, co se ve státě děje, bez ohledu na jeho politickou pozici? To by bylo smutné vysvědčení pro vládu Petra Fialy.

Čapí hnízdo byl bezpochyby podfuk, a je smutné, že k němu mohlo dojít.

Že si s podfukem nedovede stát poradit jinak, než trapnou fraškou, kdy soudce vynáší rozsudek a dodává, že o něm pochybuje, to je tragické.

Nejhorší by bylo, kdyby soudce Šott svoji občanskou statečnost odskákal, což je v tomto státě pravděpodobné.