Jenže zároveň jsou povinováni své straně, protože ta je nominovala do voleb, ta jim dala podporu, voleb se zúčastnili za stranu a měla by je k jejich straně vázat minimálně slušnost.

Socialistický poslanec Snítilý přispěl k onomu vlasu, o který proklouzl Václav Klaus na druhé volební období hradní bránou. Kdyby mělo dopadnout vše, jak by si v ideálním (pro ně) případě přáli šéfové stran, opravdu by se nemusely žádné procedury konat a šéfové by mohli veřejně ohlásit, jak jejich strana hlasuje, spočítaly by se mandáty a bylo by odvoleno. To, že se volby konaly, přece jen napovídá, že mělo záležet na osobní vůli. V tomto smyslu má Snítilý plné právo na osobní názor a tudíž oprávněně vzdoruje tlaku, aby se mandátu vzdal. Nic neukradl, s největší pravděpodobností ví, co je napsáno na prezidentské standartě a nepomočil korunovační klenoty. Horší přestupek mě nenapadl.

Co mu tedy vyčítat?
Změna názoru takto zásadního významu je zlomový moment v životě politika. Kdyby pan Snítilý vystoupil a řekl by, vážení přátelé, tyto a tyto důvody mě vedou k tomu, abych podpořil Václava Klause, a proti Švejnarovi mám tyto a tyto hluboké výhrady založené na těchto a těchto argumentech, celý Jiří Paroubek by se mohl jít vycpat. Jenže Snítilý nic takového neudělal. Omezil se na prohlášení, že se s důvody svěřil doma v kuchyni mámě a že do nich nikomu nic není. Právě to je padoušské a hanebné a je smutné, že k ustavení hlavy státu musela přispět takováto figura.