Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"První krok k ukončení ostudného mlčení. Nová socha připomíná oběti z let 1968 a 1969. Památník obětem okupantů i československých represivních složek ze srpna 1968 a 1969 nově stojí u Musea Kampa. Vytvořil ho Jiří Sozanský. Plastika měla premiéru loni v zastřešeném atriu žižkovského Armádního muzea, pod širým nebem ji ale dosud nebylo možné vidět. Nese jména 147 obětí roku 1968 a šesti osob zabitých o rok později, kdy policie brutálně potlačila demonstraci proti okupantům. "Z důvodů pro mě těžko pochopitelných zůstávají jména těch, kdo zahynuli v letech 1968 a 1969, v podstatě v anonymitě. Památník považuji za první krok k ukončení ostudného mlčení," říká sochař Jiří Sozanský, jenž vyzývá k udělení státních vyznamenání in memoriam těmto obětem. Na první výročí okupace v srpnu 1969 se zemí přelila vlna protestů. Režim zareagoval brutálně. Podle nejnovějších poznatků historiků během demonstrací zahynulo sedm lidí. Na potlačení nepokojů režim nasadil kromě jednotek Veřejné bezpečnosti a oddílů ministerstva vnitra i na 20 tisíc vojáků a 27 tisíc příslušníků milicí. Celkově bylo zadrženo asi 2400 lidí. Krvavé zásahy legalizovalo Federální shromáždění již 22. srpna takzvaným pendrekovým zákonem, který platil do 31. prosince 1969 a umožnil zadržet zatčené až 21 dní, zvýšit trestní sazby, vyhazovat lidi z práce a studenty ze škol. "Chtěl jsem porozumět povaze totalitních systémů, co to vlastně bylo. Patřím do generace, která vyrostla v době, kdy se světová kultura vyrovnávala s tématem druhé světové války. Když jsem pochopil, že žiju v režimu podobném, začalo to být moje téma." Přesto se nejprve vyučil zedníkem a čtyři roky pracoval jako dělník nebo například v kladenských železárnách. I proto, aby mohl vydělávat a pomáhat matce, s níž vyrůstal sám. Sousoší s názvem 68/69 vytvořil z vlastních prostředků." -

Ano, i tak skvělé lidi a umělce máme v naší zemi. Neměli by se naši vládní a zákonodární činitelé zamyslet, zastydět, a tomu zásadovému člověku za jeho dílo, důležité p

Dokončení -

Ano, i tak skvělé lidi a umělce máme v naší zemi. Neměli by se naši vládní a zákonodární činitelé zamyslet, zastydět, a tomu zásadovému člověku za jeho dílo, důležité pro naše občany, hlavně ty mladé zaplatit....?

Měli by mu zaplatit,když mohou platit kdejakého lempla,za takové dílo a připomínku určitě,bohužel prachy jdou na absolutně neužitečné příšerstva

Je to od něj hezké, ale my to o čem píšete, víme už dávno. Pozdě bycha honiti. A ti občané, co zahynuli, někteří i nešťastnou náhodou, z hrobu už bohužel nevstanou. A věnce k pomníkům obětí dnes pokládají děti rodičů, co v roce 1968 vpád vojsk WS schvalovali, dokonce si jejich velitele zvali domů a hostili je jako své přátele. (Patří mezi ně i pokladač věnců z Hradu). Tož tak. Jakápak sláva? Spíš smutek a rozhořčení. Marnost nad marnost, a všechno je marnost. Také jsem tehdy diskutovala s okupasnty a jejic politruky u tanku na náměstí našeho města o bezpráví napadeného státu, vysmáli se mi. Český občan tenkrát neznamenal nic - a neznamená ani dnes. Rozjetá mašinerie zla se nezastaví. (Na Západě, ani na Východě).

Také to na mě působí spíš účelově - využít výročí napadení ČSSR ke zvyšování averze občanů k současnému Rusku. Kam se hrabou Orwellovy tři minuty nenávisti!

Souhlas, ale Západ a Východ nelze vůbec srovnávat.