Obě komory parlamentu připomněly Den památky obětí holocaustu. Z popudu předsedy dolní komory Radka Vondráčka byla přijata definice antisemitismu. Předseda senátu Jaroslav Kubera připomněl při této příležitosti, že předmětem rasové nenávisti jsou i Romové.
Je velmi dobře, že se náš parlament takto vyjádřil a připojil se k jiným parlamentům. Když uvážíme rozsah hrůzy holocaustu, není zas těch parlamentů tolik. Je to přirozeně izraelský Kneset a parlamenty Velké Británie, Rakouska, Rumunska, Německa, Bulharska, Litvy, Slovenska, Makedonie, Moldavska a Nizozemska. Není tu parlament francouzský, přičemž právě Francie zažívá další exodus pronásledovaných Židů. Konstatuje se narůstání antisemitismu v Evropě. To je jev nepopiratelný a můžeme být hrdí, že se v naší zemi projevuje jen zcela okrajově a věru není silným tématem jako třeba právě ve Francii. Jeden ze silných zdrojů je arabský antisemitismus, druhým je levičácký antisemitismus maskovaný za antisionismus a konfrontační postoj vůči státu Izrael.
Přičemž není třeba mikroskopu k vyhledání šídla trčícího z pytle.
Na troskách někdejší Osmanské říše vznikla spousta států, jejich počet se měnil, některé byly takové a makové, Turecko si na dlouhou dobu udrželo sekularismus, Libanon obdivuhodnou náboženskou toleranci. Vznikl i stát židovský vedle států muslimských, různého zaměření.
V důsledku vžitého, nevykořenitelného a po generace pěstovaného antisemitismu vtisknutého hluboce do jádra arabských kultur vznikla vražedná nenávist vůči státu Izrael. Lže sobě i jiným ten, kdo to nevidí. Palestinský problém je uměle vyvolaný a trvale živený antisemitismem. Svobodný a sebevědomý Izrael je navíc jádrem toho, co levice bytostně nenávidí, odtud levicová inklinace k antisemitismu, výrazným příkladem toho je vůdce britských labouristů Jeremy Corbyn, který má našlápnuto k moci nad zemí, kterou definitivně zničí.
Toto vše se samozřejmě nevešlo do usnesení našeho parlamentu. Ani by to tam nemělo místo. Nicméně je dobré, aby to někdo připomněl aspoň takto, na okraj dnů.
Aby bylo zjevné, že přece jen tu jsou lidé, kteří si tuto základní skutečnost uvědomují.