Na zítřek ohlásil ministr zdravotnictví Roman Prymula své prohlášení. Dojít má na volnočasové aktivity a znepokojení i údiv budí zmínka o opatření v rodinách. Rozdělit manželské postele motorovou pilou? Zamknout babičku ve špajzu? Fantazie nabízí mnohá opatření, která způsobí, že křivka se zploští, jak se dnes pěkně říká.

Opatření komentovat nelze, protože je neznáme. Víme jen to, že ta dosavadní, zdá se, nezabrala, když počet nově nakažených přeskočil čtyřtisícovou hranici a nedávná – a jediná – dobrá zpráva o poklesu vznikla tak, že nefungovalo počítání. Rouškujeme se, rozestupujeme, stoly v hospodě nesrážíme – a přece počty lezou nahoru. Statistika nás zařadila na nejhorší pozici v Evropě. Pro někdejšího premianta je to nepříjemný pád.

K tomu je třeba podotknout, že na jaře, když se zápas dařil, byť za cenu enormních ekonomických ztrát, panovala většinová shoda, že vládní opatření jsou rozumná, lidé se podřizovali i velmi nepříjemným omezením v dobré víře v rozumnost rozhodnutí a v příznivý výsledek – a ten se dostavit.

Tohle, jak se zdá, teď nefunguje. Přibývá nedůvěry a nevole. Jistě to živí i akce typu Petice Šmucler & Pirk. Ta vyvolala protiakci, jiní odborníci poukázali na obludnost teze, že „člověk zesnulý s přispěním covidu by tak jako tak brzo umřel“ (ta teze, kdyby se měla ujmout, by odsoudila k útrapám, případně dokonce smrti až dvacet procent obyvatelstva – staré lidi, s nadváhou, srdcaře, cukrovkáře a podobně postižené). Naproti tomu by bylo směšné, že za nedůvěru může duo Šmucler & Pirk. 

Každopádně je nutné, aby kromě nových opatření vláda a konkrétně ministr Prymula přišel s věrohodným vysvětlením, proč to zatím jde od deseti k pěti, kde je vina, proč se to nedaří. Jistěže to nedůvěru nerozptýlí úplně, ale když to neudělá, důvěra zcela jistě poroste.