Maďarské volby dopadly jednoznačně, Orbánův koncept Hungary first přijala zasvé rozhodující většina voličů a je třeba to respektovat. V tomto smyslu se v pondělí velmi uvážlivě vyjádřil ministr zahraničí Jan Lipavský. Na pořadu dne je otázka, jaká je budoucnost Visegrádské skupiny, zvané též zkratkou V4.

Původně to byla trojka, založená podpisem společné deklarace premiéra Antalla a prezidentů Havla a Walesy. Po rozpadu Československa se z toho stala čtyřka. Není to aliance stvrzená formálním aktem, jako je EU nebo NATO. Má svůj víceméně bezvýznamný společný fond a formální bojovou skupinu, spíš to jsou instituce poskytující bohatě honorovanou sinekuru vybraným jedincům ze zmíněných čtyř zemí, než aby to mělo výrazný efekt. Není to ani pakt, natož organizace s nějakou řídící strukturou. V tomto smyslu asi nemá smysl o nějakém rozpadu V4 mluvit – ty čtyři země tady jsou a nadále zůstanou. Visegrád fungoval zejména vůči federalistickým tendencím západního Západu v rámci Evropské unie, vždycky případ od případu. Pro jeho členy nečleny bylo výhodné vystupovat jako součást jakéhosi bloku – etologové to znají, zvířata se takto často seskupují vůči protivníkovi. Velmi správně tedy Jan Lipavský poukazoval na to, že situace se může vyvíjet a že není důvod nad V4 lámat hůl.

Zdá se ale, že ve světle posledních událostí je evropský federalismus ještě méně reálný než kdy jindy. Vždy byl chimérický – vzpomeňme na pokus o Ústavu pro Evropu z roku 2003. V referendu ji odmítli Francouzi a po nich Holanďané, načež se krok k federalismu udál trikem s Lisabonskou smlouvou – ten by dnes nemohl projít a nemusel by k tomu být odpor ze strany V4. Demokratickému konceptu života Evropy vyvstal v Putinově Rusku nepřítel, už nejenom ideový, ale reálný, agresivní, vražedný. Tato změna situace změnila priority. Najednou přestává být nejdůležitější zemí Evropy Německo – země bez funkční armády vedená slabošskou vládou, stává se jí Polsko. Americký prezident už nepřijíždí do Paříže nebo Berlína, co by tam dělal. Přijíždí do Polska a pokud dojde k tomu, o čem se uvažuje, totiž o zřízení amerického opěrného bodu na polském území s atomovou výzbrojí, bude to mít zcela jinou váhu než nějaké pofidérní garance a spoléhání na paragraf pět. Zajisté se potom zvýší váha V4 v rámci Evropské unie. Z logiky věci plyne perspektiva, že se počet účastníků této neformální aliance zvýší přinejmenším o Rumunsko a Bulharsko, jistě vítané budou země bývalé Jugoslávie s tradicí vzdoru, Srbsko je velká neznámá. Zatím jde cestou, která je na pováženou.

A co Maďarsko? Maďaři jsou Maďaři a jak víme od sapéra Vodičky, každý Maďar může za to, že je Maďar. Jsou sví. Až by mělo jít opravdu do tuhého, Maďaři se už jednou v roce 1956 ruské agresi se zbraní v ruce postavili. Teď jsme v situaci, kdy se bojuje jinde, my se tetelíme a Maďaři s tím nechtějí mít nic společného a tváří se, že se jich to netýká. Kdyby ale mělo nastat to, čeho se bojíme, že se Rus pohne na dál západ, západní Západ se posere jako vždycky, pak budeme moc rádi, že v tom bude Maďar s námi.