Na tomto místě se zabýváme spíše vnitropolitickými než světovými událostmi, jenže televizní duel Clintonová–Trump za situace fifty fifty může mít dosti značné důsledky pro Ameriku a potažmo i pro celý svět. Duel se odehrál po třetí ráno našeho času. Už jsem hezkou řádku amerických prezidentských voleb zažil, ale nepamatuju, že by to byl tak bídný výběr jako letos. O Ameriku se dnes kde kdo otírá, ale ono není divu. Když její politická struktura nedovedla vyprodukovat dvě inspirativnější osobnosti než tyhle dva, tak je to s Americkou opravdu hodně špatné.

Ray Bradbury napsal před půl stoletím hezkou povídku – v dnešní sci-fi hantýrce se tomu říká časovka. Že při cestě časem, jakmile se poruší kontinuum, třeba že se omylem zašlápne motýl, pak tokem času se změna násobí a ve výsledku, když se nepozorný cestující časem vrátí, zjistí, že v prezidentských volbách vyhrál mimořádně odporný padouch. Takový kontrast v těchto volbách nehrozí, můžete se na cestu časem vydat bez obav.

Jisté je, že pokud vyhraje Trump, pak lidskoprávní agenda půjde hodně stranou. Těžko odhadovat, jakou formou by se to stalo, jak daleko by to dosáhlo a jaké konkrétní důsledky by to mělo.

Nicméně si myslím, že ta umírněná opozice v Sýrii, těch sto vzájemně zuřivě se nenávidějících prosazovatelů arabského jara, se asi hodně silně (pětkrát denně) modlí za vítězství Clintonové.

A ten duel?

Kdyby se výsledek počítal podle skákání do řeči, vyhrál by přesvědčivě Trump. Ovšem ne každému skákání do řeči imponuje. Převaha nebyla ani na jedné, ani na druhé straně. Pokud vyhraje Clintonová, americká kára bude kymácivě pokračovat ve stejných kolejích, jak je vyjeli Clinton a Obama. Trump by se pokusil vybočit, ale není zřetelně patrno, kterým směrem. Převržení by káře jistě nehrozilo, ale pořádné kymácení ano.