Nepřijmeme nikoho bez bezpečnostní prověrky – a přijmeme jen toho, kdo k nám bude chtít, řekl novinářům o migrantech ministr vnitra Chovanec před tím, než odcestoval do Berlína. Tam bude jednat s německým ministrem vnitra de Maiziérem. Je to v podstatě konstatování, že si Česká republika hodlá nadále držet atributy řádně fungujícího státu.
Bez ohledu na to, že si Chovanec vyslouží nevoli jednak ze strany dobrodějů, ti by přijali každého, pokud by se o něho někdo někde nějak postaral, a pak islabomijců, kteří by naopak chtěli žalovat Brusel a muslimy nahnat do moře, tedy bez ohledu na očekávatelné remcání je třeba konstatovat, že je tento postoj jednak správný, jednak ale i zároveň snadný, jelikož žádnému tlaku nečelíme. A jsme zpátky u otázky ostrahy vnější hranice Schengenu. Ta, pokud by byla efektivní, by měla dva efekty – jednak by se fyzicky zmírnil nápor migrantů, jednak by vyslala signál, že přestěhování do Dusseldorfu není řešení kritické životní situace v Somálsku.
Ovšem ta efektivní ochrana hranice, zvláště té mořské, bude velmi nepopulární. Státy dnes mají omezenou suverenitu, protože jsou pod tlakem lidskoprávních skupin a skupinek, které si ve veřejném prostoru zabraly místo naprosto neúměrné podpoře v obyvatelstvu. Ochrana hranice, to znamená navracení lodí, navracení uprchlíků – i za cenu konfliktu a nátlaku na země, odkud uprchlíci vyplouvají. To nebude nic sametového.
Není divu, že se do toho nikomu nechce. Populární jsou Matky Terezy a ne pohraničníci.
Ale časem by i dobrodějové měli pochopit, že bezbřehým přijímáním migrantů zaděláváme Evropě strašlivý sociální problém ne na desítky, ale na stovky let dopředu. Ty lidi odsud už nikdo nedostane a jejich stoprocentní asimilace je nepředstavitelná. Zatím nic z dosavadních zkušeností neukazuje, že by byla možná.
Podívejme se, co se děje v Americe – tam pykají za barbarský dovoz lidského zboží dodnes. Totéž se týká někdejších koloniálních států, ale i těch nekoloniálních, které podlehly iluzím a dovolily vznik etnických ghett.
Nad tím by dobrodějové měli přemýšlet. Ale moc na to nevěřím, že se to podaří – ta touha po svatosti je příliš silná, příliš lákavá...