Nikdo asi nedokáže přesně říct, zdali do španělské Ceuty proniklo v jedné obrovské vlně opravdu přesně padesát tisíc Maročanů. Buď jak buď, to co vidíme na videozáběrech je skutečná invaze. Pěší (pardon, motostřelecká) divize sovětského typu za mých vojenských časů měla nějakých deset tisíc mužů, takže těch padesát tisíc, to už by byl docela slušný armádní sbor. Průnik takového tělesa přes hranice by už nebyla pohraniční šarvátka, to by byla regulérní invaze. 25. června 1950 proniklo na území Jižní Koreje 75 tisíc mužů Korejské lidové armády a tím začala tříletá Korejská válka s bilancí čtyř milionů mrtvých.

Tohle nehrozí, nicméně padesát tisíc je opravdu obrovský vpád. Pozorujeme to zdaleka… a říkáme si, jak je dobře, že je to daleko. Na druhou stranu, je to vpád na území Evropské unie a jejího Schengenského prostoru. Navíc, Španělsko masivně legalizuje takzvané ilegální migranty a dává jim španělské a tudíž unijní občanství a s ním právo se volně pohybovat po území EU. Na druhou stranu ale, s odpuštěním… Ceuta leží v Africe a nárokuje si ji Maroko. Patřila Kartágu, pak samozřejmě Římanům, po nich Vandalům a Arabům. Od patnáctého století Portugalcům a pak v novější době pokračovaly tahanice. Současný stav je, že je to španělská exkláva.

Jak známo, nejlíp se vychovávají cizí děti a podobně se nejlíp dělá bezpečnostní politika jiných států. U nás víme, jak vypadá „zabezpečená hranice‟ - můžeme si ji prohlédnout v četných expozicích „železné opony‟ ve Valticích, Rozvadově, na šumavské Bučině. Poláci a Maďaři něco podobného postavili východním směrem. Opevní Francie podobným způsobem svoji hranici se Španělskem? To nepřichází v úvahu. Jistě bychom nechtěli znovu naklást minová pole.

Budeme zvědavi na reakci španělské vlády a jak se zachovají vlády západních zemí. Itálie vyslala signál, že by mělo být Španělsko vyloučené ze Schengenu. Bez udání „prováděcích předpisů‟. Zavede se kontrola na hranicích? Známe ji na hranici s Německem a Rakouskem. Očividně samoúčelné buzerace, aby „volič viděl, že vláda koná‟. Nás zatím chrání méně štědrý sociální systém. Nebude fungovat jako ochrana do nekonečna. Ti „noví Španělé‟ a po jejich vzoru i „nový Francouzi‟ a další nováčci získají hlasovací právo a postupně ovládnou vládní struktury hostitelských států a jejich prostřednictvím vedoucí orgány Evropské unie. Už dnes je to jeden ze silných argumentů, proč odmítnout právo veta členských států EU.

Je to důvod ke starostem. Kéž by politická reprezentace, tedy „napříč politickým spektrem‟ k problému přistoupila věcně, bez ideologických předpojatostí. Odhoďme nenávistná klišé o chirurzích z dovozu‟ a zapomeňme na růžové sny o všeobecném porozumění. Otázka zní, zda je toho politická reprezentace schopna. Bohužel je snazší lepit drastické plakáty a je pohodlnější spřádat sny nad šálkem kavárenského latté a vystavovat na odiv mravní profil všelidského pochopení. Invaze do Ceuty by měla zafungovat – nejen u nás - jako budíček. Měla by probudit spící racionalitu.

To je ovšem taky jen růžový sen. Co by bylo racionální? Ze strany Španělska ostrý protest marocké vládě a nasazení armády. S tím se nedá počítat. Nedivil bych se, kdyby se místo toho spustil mechanismus migračního paktu a na pořad dne by přišla povinná solidarita. Pak bych byl zvědavý, jak by se naše statečná vláda zachovala.