Na okraji české politiky Václav Klaus se svým institutem už je, v úporností lepší věci hodnou se dere za okraj. Jeho instituce podpořila vznikající uskupení Alternativa pro Česko. V prohlášení Klausova institutu se praví, že občané postrádají odpovědný, spolehlivý a solidní politický subjekt. Ten vidí ve vznikající Alternativě pro Česko.

Tento spolehlivý subjekt vzniká po jepičím krátkém soužití Konvičkova podniku s Úsvitem. Spojení těchto dvou odpovědných a spolehlivých subjektů skončilo vzájemným obviňováním, jednak přes plot, jednak uvnitř oněch spolehlivých odpovědných subjektů. Zatím není jasno, kdo je z obou spolehlivých subjektů ničema a kdo je okradený, přičemž subjekti sami nevědí, zdali k rozchodu došlo správně nebo nesprávně a proč vlastně.

Psycholog by se mohl kvalifikovaně vyjádřit k povahovým rysům obou politických mastodontů naší scény, Zemana a Klause. Kromě sebelásky a sebeobdivu je ovládá nenávist ke každému, kdo před nimi není v předklonu. Proto i nejnovější prohlášení obsahuje útok na zavedené politické strany (jednu zavedl sám Klaus), které prý jsou ustrašené až ustrašenější. Pravda, ani Sobotka, ani Babiš, ani Bělobrádek, ani Filip ani Fiala neřvou po ulicích, že je třeba postavit mimo zákon islám. To je očividně útok na svobodu vyznání, a tudíž legislativní nesmysl. Ty zavedené a dle Klause ustrašené strany zaujaly naprosto pevný postoj. Odmítly nadiktované kvóty a požadují ochranu vnějších hranic Unie. Toto je naše politická pozice a z ní je pak možno postupem času pozorovat nenápadné, leč zřejmé přesuny pozic unijních veličin. Zkouška ustrašenosti a neustrašenosti ovšem nastane, až Brusel vyrukuje se sankcemi poté, co budeme přehlasováni podle Lisabonské smlouvy. Podle smlouvy, kterou Klaus podepsal. Se skřípěním zubů, ale Dubček taky asi pod fousy mrmlal, když podepisoval Moskevské protokoly.