Od roku 1993, kdy vzniklo samostatné Česko, devětadvacet vojáků ztratilo životy v zahraničních misích. Čest jejich památce, opravdu není cílem této úvahy ani v nejmenším vrhat stín na jejich památku. Jen mě tak ale někdy napadá – a naposledy nyní, kdy dva dobrovolní hasiči zahynuli při zásahu v Koryčanech na Kroměřížsku – že naši hasiči, ať už profesionální nebo dobrovolní, jsou ve válce pořád. 

Z hlediska kuráže asi není moc velký rozdíl mezi tím, že na vás střílí Tálibánec nebo jdete do hořícího baráku. Snažil jsem se vygooglit si, kolik hasičů zahyne při zásazích proti ohni, ročně je u nás skoro dvacet tisíc požárů. Každý z nich vyžaduje nesmírné úsilí. O železničářích se hovořilo jako o modré armádě: zase, nic proti železničářům, ale k armádě nasazené den co den v první linii je třeba hovořit hlavně o hasičích. Vždyť ani vojáci na frontě nejsou v palbě každý den…

Statistiky jsem neobjevil, třeba mi některý čtenář pomůže. Hlavně chci vyjádřit úctu a soustrast všem blízkým dvou posledních obětí a vděk a podporu všem, kdo jsou dnem i nocí připraveni nasadit své úsilí a v krajním případě i život v neustávající válce s ohněm a dalšími katastrofami.

Babiš zaskakuje

Ten člověk stihne všechno a není divu, že vyhraje volby. Teď funguje jako mluvčí prezidenta republiky. Díky němu víme, že se panu prezidentovi daří dobře a bude brzy opět mezi námi. Ovšem, dá-li Bůh, jak podotýká viceprezident Jiří Ovčáček.