V pátek budou jednat unijní ministři vnitra o eventuálních kvótách, kolik syrských uprchlíků má ta která země přijmout. Ministr vnitra Milan Chovanec je vládou pověřen kvóty odmítnout. Česko je připraveno pomáhat na místě, ale příliv tisíců uprchlíků nepřipadá v úvahu. Právě tak padla pod stůl úvaha o referendu.

Psal jsem o tom ve včerejším úvodníku: z referenda by vznikla jen mezinárodní ostuda a pokud Brusel zavede kvóty, jako že je zavede, budeme muset uprchlíky přijmout.

Ministr Chovanec je pověřen kvóty odmítnout. Tou měrou, jakou poroste humanitární katastrofa zejména v Itálii, ale i v dalších zemích u Středozemního moře, tím poroste tlak na ostatní státy Unie, aby projevily solidaritu. Ministr Chovanec odjíždí na páteční zasedání pln odhodlání, vydrží mu ale i za měsíc, za půl roku, za rok, kdy islamistická zběsilost bude narůstat?

Není pochyb o tom, že postoj naší veřejnosti je vůči kvótám zamítavý. Internetová hlasování nejsou směrodatná, nicméně poměr pro a proti je deset k jedné ve prospěch proti kvótám. Jistěže je v tom česká xenofobie, ale je v tom i racionální úvaha. Ti prchající, to nejsou oběti zemětřesení, jimž spadly domy, takže je třeba domy postavit a oni se pak vrátí. Vše ukazuje na to, že islamismus je mor, který potrvá desítky let. Utečenci nemají za sebou žádný most. Není od věci přemýšlet o stěhování národů – a v těchto rozměrech ztrácejí úvahy o nějakých kvótách smysl.

Je třeba si připomenout, že to, co se děje, není přírodní jev, není to doba ledová. Bez finanční a materiální podpory by se to nedělo a na tento směr je třeba napřít úsilí: kdo to podporuje a jak? Nemusí vzlétnout ani jeden bombardér, svitla naděje velmi pozvolného zlepšení.