Svět je malý a šídlo v pytli neututláš. Exploze epidemie na Karvinsku se projevila v celostátní statistice, graf nepříjemně připomíná hokejku, a není tedy divu, že nám vystavily stopku tři země - Slovinsko, Estonsko a Lotyšsko – do pátečního večera. Během víkendu jich může být víc.

Marné je vysvětlování, že se to stalo v omezené míře na určitém území a že se věc už řeší a že se zavírají doly, ve kterých se mezi personálem koronavirus šířil. Ono taky co s tím, není asi moc dobře možné říct, že do Slovinska může volně jet dejme domu Českobudejovičák, kdežto občan Karviné nikoli.

Potvrzuje se tedy, že tygr pořád běhá po lese, že není vymalováno a že se můžeme nadít lecjakých překvapení. Přemýšlivá hlava si asi bude dvakrát rozmýšlet, než se někam vypraví. Nikdo nemá zaručeno, že vše proběhne v klidu a že si dovolenou v klidu užije. Tahle nejistota opravdu nepomůže turistickému průmyslu. O snižování cen na chorvatském pobřeží se už psalo. Kam to povede, se taky psalo, ale s jistotou to nemůže říct nikdo.

Normální stát

Poslouchal jsem večer Petra Hartmana, když komentoval výrok soudu, že se ministerstvo financí musí omluvit vnučce Ferdinanda Peroutky paní Terezii Kaslové. Vážím si jeho nestranných komentářů a nejinak je tomu i tentokrát. Jen jsem se pozastavil nad formulací, že v normálním státě by se nemohlo stát, že se ministerstvo financí musí omluvit za lež prezidenta republiky. 

Ono je to tak, že kdyby prezident republiky byl normální čestný člověk, tak by se omluvil za omyl, kterého se může dopustit každý. Se státem je to v pořádku, stát za to nemůže. Jenomže se musí za prezidentovu lež omluvit.